5. kapitola

5. prosince 2011 v 16:21 |  Gjorkové - Tajemství minulosti
Tenhle týden poslední, tak si ji užijte. A kdyby jste po sobě nechali řádek nebo dva, byla bych ráda.




SLADKÝ ZAČÁTEK

Všichni došli k podlouhlé, obdélníkové budově a kdosi stojící před klenutým vchodem zahřměl: "PRVÁCI STÁT!"
Zarazila se i s několika spolužáky na místě a prohlížela si uvítací delegaci; Na cestě stál profesor Ater, vedle něj starší muž s prošedivělou lysinou a mrožím knírem, a mírně obtloustlá žena se slámovými vlasy a dobráckým obličejem.
Všichni tři na sobě měli nějaká slavnostní roucha, která jim spadala až na zem. Byly v černé barvě, ale každý z nich měl od ramen dolů, na rukávech a vpředu na zapínání jinou barvu lemování - muž s mrožím knírem modrou, korpulentní žena červenou a Ater zlatou.
Podle Nefas jim to vůbec neslušelo. Profesor Ater byl zřejmě stejného názoru, protože se tvářil, jako když právě kousl do citronu.
"Takže, nyní budete následovat své profesory, kteří vás zavedou do vaší vesnice, kde budete ubytováni a za hodinu se dostavíte sem, na slavnostní oběd," zahlásil černovlasý, na ježka ostříhaný muž stojící u vchodu do budovy. Měl hnědé ošoupané kalhoty, černou košili a hnědou vestu a tvářil se nesmírně důležitě.
Profesor Ater zavelel "Praya, za mnou!" a udělal čelem vzad. Zbylí dva profesoři následovali jeho příkladu a začali navádět své svěřence do jejich vesnic.
Nefas cupitala za ostatními spolužáky a během několika málo minut se všichni ocitli před kovanou brankou se zdobením, ve tvaru stromu, kde se zastavili.
"Brána reaguje na wirgamu, stačí ji vložit sem," řekl profesor a ukazoval na podlouhlý důlek umístěný na boku. "Rozezná jádro, takže nikdo z jiné vesnice se dovnitř nedostane," pokračoval a otevřel svojí hůlkou.
Všichni vstoupili dovnitř a po malé chvilce se dostali do poměrně prostorné kruhové vesničky, které vévodil větší patrový dům s velikými dřevěnými vraty. Kolem dokola, po celém obvodu vesnice, bylo rozestavěno minimálně 15 dalších malinkých domečků a v některých z nich, už se zabydlovali starší spolužáci.
Nechali si zavazadla venku a vstoupili za profesorem do hlavní budovy.
Uvnitř byla dlouhá místnost s nízkým stropem a béžovou dekorací. Měkké světlo vycházející ze skleněných koulí po stěnách a stropě zajišťovaly stejné svítící ryby, jako byla ta v hostinci. Po celé délce místnosti byly různě rozestaveny stoly, stolky a podlouhlé nízké sedačky z kůže, se žlutými a béžovými doplňky a úplně na konci byly schody vedoucí do druhého patra.
"Tady se posaďte a vyčkejte. Já se za moment vrátím," řekl Ater a vytratil se z místnosti, během minuty byl však zpět a s ním i dva starší studenti. Mávnutím ruky je také usadil a s rukama za zády vyčkával, než se místnost utiší.
Než promluvil, změřil si postupně všechny sedící před sebou varovným hodnotícím pohledem.
"Začátek letošního roku mnohým z vás jistě přinesl jedno malé překvapení…" začal a výmluvně se podíval na Nefas, která seděla trochu stranou od ostatních. "…přesto nebo možná právě proto očekávám, že se budete chovat jako skuteční reprezentanti Prayské vesnice. Každý z vás, jak tu sedíte, je právoplatným členem. Máme svoji reputaci a já nedovolím, abyste ji zničili nevhodným chováním," odmlčel se na moment, pak pokračoval.
"Pravidlo číslo jedna - konflikty řešíme zde, pouze mezi sebou, nebo mezi těmito zdmi. Nikdy ne před cizími. Pravidlo číslo dvě - platí přísný zákaz pánských návštěv na pokojích dam a naopak. Jste sice teprve v prvním ročníku, ale zkušenosti mi velí vás nepodceňovat. Pro méně chápavé - opovažte se mi tady začít množit! Jakmile zjistím porušení některého z těchto dvou pravidel, provinilec se ocitne ve vskutku nezáviděníhodné situaci."
Několik okamžiků si prohlížel své studenty, než pokračoval. "Pánové Higgins a Packard - předseda a jeho zástupce - jsou něco jako moji asistenti. Jejich slovo má jen o něco menší váhu než mé. Jejich povinností je dohlížet na chod vesnice a případně mi nahlásit jakékoliv prohřešky. Teď vás ubytují a následně doprovodí na hostinu. Veškeré dotazy směřujte jim. - Příjemný pobyt," dokončil profesor svůj projev a zmizel.
V místnosti zavládlo na okamžik rozpačité ticho, které přerušil až jeden z pánů zodpovědných. "Takže slečny Backetová, Cooperová a Griffinová za mnou, pánové za Carlem."
Nefas se neochotně zvedla a pomalu následovala pištící rozjařené spolužačky. Packard je zavedl k jednomu z domečků na pravé straně vesnice, sdělil jim, že sprchy a toalety jsou v patře budovy, ze které právě vyšly, a se slovy "Do jídelny trefíte," odkráčel.
Holky vletěly dovnitř jako velká voda, v mžiku si zabraly postele a začaly vzrušeně klábosit. Nefas chvilku nerozhodně postávala mezi dveřmi a prohlížela si domek.
Byla to jen jedna místnost se třemi postelemi, třemi stolky a několika skříněmi na oblečení. I když to byl vcelku skromný pokoj, působil útulným dojmem. Postele byly přikryty žlutými přehozy, na oknech světle hnědé závěsy a na podlaze menší koberečky ve stejné barvě.
"Ehm - Ahoj," pozdravila a vešla dovnitř. Obě děvčata se po ní ohlédla, ale neodpověděla. Nefas si povzdechla a přešla k poslední volné posteli, kde si sedla a sledovala, jak si ty dvě něco špitají.
Najednou se zvedly a začaly přisunovat postele k sobě tak, aby byly co nejdál od té její.
"Hele, pro mě za mě se se mnou nebavte, když vás to baví. Ale nemáte pocit, že už to trochu přeháníte? Co jsem vám sakra udělala?" vyskočila Nefas, když už jí definitivně došla trpělivost.
"Co by? Rády si večer povídáme," odpověděla kudrnatá hnědovláska. "No a víš jak, jistota je jistota…"
"O čem to mluvíš?"
"Vždyť ty víš…" zareagovala druhá s blonďatým ohonem a zacvakala zubama.
"Hm - vtipné! A to si vážně myslíte, že kdybych vás chtěla kousnout, tak že mi v tom zabrání ty dva kroky, co budu muset udělat navíc?" zvedla Nefas obočí a spolužačky se po sobě vystrašeně podívaly.
"Jděte se bodnout!!" vyprskla naštvaně, vyběhla ven a práskla za sebou dveřmi.
Nasupeně procházela napříč vesničkou a snažila se uklidnit. Po dalších dvaceti krocích, se jí jakžtakž podařilo potlačit vražedné sklony a zalezla za jednu z posledních chatek, kde si dřepla na zem. Musela přemýšlet. Hodně. Byla na ty dvě naštvaná, ale mnohem větší starosti jí teď dělal ten profesorův projev. - Něco jí na něm znepokojovalo. Jen ještě nevěděla co.

Trefit do jídelny skutečně nebyl žádný problém. Nefas stála mezi dveřmi a prohlížela si už téměř zaplněnou místnost; Jeden dlouhý stůl nalevo, kde seděli učitelé, a tři veliké pro studenty. Všude na stěnách i na vysokém stropě visely rybí lampičky, které celou místnost osvětlovaly.
Vstoupila dovnitř a pátrala po žluté. - Samozřejmě až vzadu, aby si mě mohli všichni hezky prohlédnout... pomyslela si a nakráčela do jámy lvové.
Cestou ke stolu ji skutečně provázely pohledy jak od studentských, tak od profesorského stolu.
Posadila se na kraj, kde byla poslední dvě volná místa, a zahleděla se před sebe. Stůl se prohýbal pod všemi možnými jídly - kuřecí, hovězí maso, ryby, rýže, brambory, sem tam i nějaký zákusek, pudink nebo dort.
Sáhla pro to, co bylo nejblíže, a pustila se do jídla. Hovězí s bramborem sice nebylo její nejoblíbenější jídlo, ale při představě, že by měla některého ze svých spolužáků o něco požádat, ji na lákavěji vypadající pokrmy přecházela chuť.
Kousla do brambory a nasměrovala svůj pohled k učitelskému stolu. Odsud jí intenzivně propalovaly pohledy hned několika z nich. - Hned na kraji, nejblíže dveřím seděl ten hlásič v hnědé vestě, vedle něj profesorka Walkerová, která se na ni přívětivě usmála, když se jejich pohledy střetly. Jako další seděl muž s mrožím knírem, který si ovšem víc hleděl jídla, a vedle něj žena s hnědými vlasy staženými do přísného uzlu, která si povídala s profesorkou s dobráckým obličejem, a občas se obě podívaly jejím směrem. V prostřed seděla stará dáma v šedomodrém hávu s krátkými šedivými vlasy a upřímným oříškovým pohledem. Zřejmě ředitelka, - uvažovala.
Vedle ní seděl profesor Ater, který se rovněž víc staral o Nefas, než o vlastní talíř. Začalo ji to znervózňovat. Sjela pohledem zpátky na své hovězí, snažila se nevnímat zařezané ticho, které panovalo u stolu, a raději se pokoušela zanalyzovat situaci.
Proč na mě k čertu všichni tak civí? - Potřebuju informace, jinak se nehnu z místa, - přemýšlela a strčila si do pusy kus masa. Spolužáci se mě bojí, toho bych mohla nějak využít. I když - od nich se toho asi moc nedozvím. Hlavní zdroj sedí jinde… - stočila pohled opět k profesorům. Musím se spřátelit s některým z nich… CINK, CINK, CINK - přerušilo tok jejích myšlenek. Zvedla hlavu a viděla, jak se u učitelského stolu se právě zvedá stará dáma s šedivými vlasy.
"Věnujte mi chvilku pozornosti prosím." promluvila a na moment se odmlčela.
"Pro vás, co mě ještě neznáte - mé jméno je Safirah Veronová a jsem ředitelka této školy. Ráda bych vás všechny přivítala v novém školním roce. Jsem potěšena, že jste po prázdninách přijeli plni elánu a pevně doufám, že vám nadšení vydrží alespoň do Vánoc. Nebudu vás zdržovat dlouhými řečmi - školní řád visí u hlavního vstupu a vy si ho nepochybně přečtete…" prohlédla si celou síň s šibalským úsměvem. "…ale ráda bych upozornila na jedno pravidlo, u kterého žádám striktní dodržování. - Platí přísný zákaz vstupu za bariéru. Opuštění pozemků je možné pouze v doprovodu člena profesorského sboru a nerespektování tohoto, bude velice přísně potrestáno," odmlčela se.
"A ještě o jednu věc mne požádal pan Proder. - Kdybyste byli od té dobroty a při přechodu mezi vesnicí a budovou školy si vždy vyčistili boty od písku," dodala a usmála se.
"To je vše. Rozvrhy vám rozdají strážci vaší vesnice při večeři. Doufám, že si poslední den volna užijete v poklidu."
Nefas ji sledovala ještě chvilku poté, co domluvila, a posadila se zpět na své místo. Vypadá celkem sympaticky, s ní by se možná dalo mluvit…Ale jen tak se k ní nedostanu. Ne hned. Musím pomalu a postupně, - vrátila se ke své analýze a otočila hlavu k vedlejšímu stolu, kde seděli žáci Nagathanu; copatá blondýna z nástupiště se bavila s nějakým tmavým klukem, když se najednou oba otočili jejím směrem a zkoumavě si ji prohlíželi.
Takhle to je vždycky, když se na něco těším. Vždycky! - pomyslela si Nefas vztekle, v rychlosti do sebe naházela zbytek oběda a vytratila se z jídelny.
Prošla po cestě a hůlkou si otevřela branku do vesnice. V ložnici si z kufru vyndala jednu z knih, vysvobodila Selii z krabičky a vyšla zase ven. Neměla v plánu setrvávat v trapném tichu, až se spolubydlící vrátí, ani muset poslouchat jejich špitání. Projde se, prohlédne nový terén, případně si někam zaleze a bude si číst.
Vytratila se z vesnice dřív, než se ostatní začali trousit z oběda, a vydala se po široké cestě vedoucí ke škole, která byla lemovaná zkamenělinami mlžů, ulit, a mořských koníků v nadživotní velikosti. U vstupní brány se ale rozhodla, že na prohlídku školy bude dost času zítra.
Kdo ví, jestli se tam smí, když škola ještě nezačala. Nemusím mít malér hned první den, - pomyslela si a vydala se po menší štěrkové cestičce vlevo.
Přešla přes klenutý kamenný můstek, pod kterým tekl malý potůček, který vedl do podstatně většího jezírka, než bylo to, které viděla při příjezdu.
Cesta vedla k jednomu většímu domku. Sešla z ní tedy, a vydala se podél potůčku, který jak se zdálo, vedl po celém obvodu školy. Měla teď čas přemýšlet, ale najednou, jako by nebylo o čem. - Připadala si podvedená a cítila uvnitř sebe podivné prázdno.
Rozhlédla se kolem sebe; Pozemky vypadaly mnohem větší než se zdálo na první pohled a v dálce bylo vidět veliké množství, nějakých skleněných budek. Došla k jedné z nich a nahlížela dovnitř skrz sklo. - Byla napuštěná vodou a uvnitř plavaly zvláštní ryby. Ťukla na tabulku a nejbližší ryba, se okamžitě nafoukla tak, že vypadala jako ošklivý pichlavý balón s vypoulenýma očima.
Nefas se lekla a uskočila, ale pak se musela rozesmát - ta věc vypadala neskutečně směšně.
Ještě několik dalších minut strávila zkoumáním ryb, než si sedla na zem, opřela se zády o skleník a otevřela si přinesenou knihu. Brzy se začetla natolik, že přestala vnímat okolí a nevšimla si tedy přibližující se postavy.
"Ale ale, pilná studentka. - Co tady trucuješ?" zeptal se stín nad ní. Nefas zvedla hlavu od knihy a zjistila, že nad ní stojí ten černovlasý v hnědé vestě.
"Ehm - Dobrý den. Vy jste pan Proder, že ano?" zeptala se a zvedla se ze země. Takhle zblízka bylo vidět, že se mu od lícní kosti skoro až k bradě, táhne nepěkná jizva.
"No jo, to jsem - Mathias Proder. Ale říkej mi jenom Maty."
"Tady se normálně říká profesorům jménem?" podivila se a přijala nabízenou ruku. "Já jsem Nefas Co - "
"Cooperová - já vím. A ne neříká, ale já nejsem profesor. Jsem správce - opravuju, uklízím, krmím a vůbec to tady udržuju v chodu."
"Co to je?" zeptala se zvědavě a ukazovala na kbelík, který držel v ruce.
"Tohle? - To jsou malí korýši, mlži a plankton," odpověděl a Nefas se zašklebila. "Krmení pro živočichy v těch sklenících."
"Co je tohle vlastně za ryby? - Jsou hrozně legrační," otočila se ke skleníku.
Mathias přešel k malému okénku a nasypal dovnitř trochu slizu. "Čtverzubec Fugu - pěkná potvůrka." odpověděl. "Jsou smrtelně jedovatí. Tedy - když se jejich maso neodborně připraví."
"To...snad není součástí našeho jídelníčku, že ne?" zeptala se trochu přiškrceným hlasem a pomyslela si, že si bude muset dávat dobrý pozor na svůj talíř.
Mathias se rozesmál. "Né, jsou určeni pro výuku, ale ty budeš mít zvířata až příští rok."
"A proč jsou tady zavření? Vždyť je tu kolem plno vody."
"Nejsou odsud. A i kdyby byli, není zrovna snadné odchytit si ve volném moři zvíře, které zrovna potřebuješ studentům ukázat. - Představ si, že by profesoři místo vykládání látky, někde pobíhali a honili výukový materiál," zasmál se a spolu s ním se rozesmála i Nefas. Po tak náročném dni, to bylo uvolňující.
"Mimochodem - tohle je taky pěkná bestie - vlnožil ploský, pokud se nemýlím?" řekl ještě a ukazoval na Selii, omotanou kolem jejího zápěstí.
"Hm. Moje kamarádka... nebo kamarád - ještě nevím," odpověděla a pohladila ji po malé hlavě.
"U hadů je to s pohlavím těžké. Ale až povyroste, profesorka Trewisová ti za trochu jeho jedu utrhne obě ruce. - Přidává se do některých lektvarů a špatně se shání," pronesl a odmlčel se. "Nechceš se jít podívat ke mně? Možná, že bych našel i pár sušenek…" zeptal se a pohodil hlavou k nedalekému domku.
Nefas chvilku váhala mezi možností získat ještě dnes nějaké informace a průšvihem, pokud by ji někdo náhodou sháněl. Přeci jen už byla pryč docela dlouho.
"Radši ne, díky. Měla bych se asi vrátit. Kdyby mě náhodou hledal profesor Ater, na místě mě uškrtí. - Šla jsem sem hned po obědě."
"No jak myslíš. Ale budu rád, když se někdy zastavíš - za mnou moc návštěv nechodí."
"Ráda. Díky za pozvání. Zatím se měj." řekla a sbírala se k odchodu.
"Ty taky a beru tě za slovo. - Jo a dopřej tomu hadovi občas trochu vody, jinak ti chcípne," zavolal na ni ještě, když s kyblíkem přecházel k dalšímu skleníku.

Nefas se pomalu vracela zpátky do vesnice a přemýšlela. - Tohle bylo první setkání, ze kterého neměla pocit, že všechno zkazila a i on, se choval překvapivě přátelsky. Zjištění, že alespoň dospělí se tady chovají normálně, bylo... milé. Otázkou zůstává, jestli se zrovna od něj dozví to, co potřebuje. Ale i kdyby ne. Mluví se mnou, nezírá a nebojí se. Dobrý začátek, - přemítala v duchu.
Došla k hlavní cestě a zatočila směrem k jídelně, když jí došlo, že měl s tou vodou pravdu. V ložnici žádné umyvadlo není, kam já tě… - rozhlédla se. Kolem byla spousta vody, jenom nebylo do čeho ji nabrat.
Ve společných sprchách tě nechat nemůžu, někdo by mi tě čmajznul. - přemýšlela a pátrala po okolí, jestli nenajde něco, do čeho by mohla dát trochu vody. Všude byly ale jen kamínky, písek, ulity… ULITY! No jistě, ty jsou přece duté, - plácla se do čela.
Po chvilce našla jednu větší, zavinutou a v nedalekém jezírku do ní nabrala trochu vody. "Tam se ti bude líbit, můžeš se vevnitř hezky schovat," řekla směrem k Selii a pak se v duchu uchechtla - Backetová s Griffinovou se zjančí, až zjistí, co mám za zvířátko. Nebudou vědět, jestli se mají bát víc mě nebo tebe.

Když dorazila do ložnice, shledala, že je kupodivu prázdná. Většina spolužáků byla nejspíš v hlavní budově.
Taky dobře - pomyslela si, položila ulitu se Selií na svůj noční stolek a pustila se do vybalování. Ve své skříni našla pověšené ještě dvoje žluté šaty a dva školní černé hábity s gjorkským znakem. V učebnici se dočetla, že značí spojení všech čtyř elementů a zároveň symbolizuje spojenectví tří rodů, z nichž pro každý připadá jeden element.
"Spojenectví - to vidím…"odfrkla si a naskládala oblečení dovnitř. Potom se natáhla na pohodlné posteli a vzala si k sobě rozečtenou knihu.
Jenomže velice brzy se jí písmenka začala rozjíždět a po chvilce usnula.

Když se probrala, byla venku tma. Posadila se na posteli a promnula si rozespalé oči. Obě vedlejší postele byly prázdné. Chvilku přemýšlela, kolik asi může být hodin, když jí zakručelo v břiše. Nejspíš zmeškala večeři.
"Do pytle - rozvrhy!" vyhrkla a vyskočila z postele. Podívala se ven z malého okénka a viděla, že venku před hlavní budovou hoří oheň, kolem kterého sedí minimálně 30 lidí.
Nejspíš seznamovací večírek - pomyslela si trpce.
Potřebovala se nějak nenápadně dostat ven, najít profesora Atera a nasypat si na hlavu dostatek popela, aby jí rozvrh vydal a nepřerval ji přitom vejpůl.
Ale copak vím, kde ho teď najdu? Nechce po mně nikdo, abych vstoupila do té milé sešlosti a zeptala se jich, kde Ater bydlí, že ne? - zvažovala v duchu své možnosti aby nakonec zjistila, že by si radši ukousla jazyk, než se jich na něco zeptat. A s myšlenkou, že zítra je taky den, se vrátila ke své původní činnosti.
Ještě než znovu usnula, vzpomněla si Mika. - Mohla bych mu napsat dopis. Musím se zeptat Matyho, jestli tady funguje jiná než želví pošta.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Abigail Abigail | Web | 13. prosince 2011 v 20:15 | Reagovat

"Cestou ke stolu ji skutečně provázely pohledy jak od studentských, tak od profesorského stolu." Možná bych dala první "...profesorského tak i studentských stolů." Nevím... xD Líbí se mi, že myslí na Mike, ale hádek jí asi za pár kapitol pojde hlady ;) Jinak pěkné xD Čte se to samo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama