7. kapitola

12. prosince 2011 v 11:26 |  Gjorkové - Tajemství minulosti
A jedna kraťoučká oddechovka navrch. Poslední tři a začnu zamykat...



SLIZ, KAMENY A MATHIAS
Nefas strávila na ošetřovně dva dny. Tak děsivou noc jako byla ta první, ještě v životě nezažila. - Jestli spala v kuse půl hodiny, bylo to hodně.
Ráno ji přišla navštívit ředitelka. Vyzvídat.
"Tím, že budete mlčet, ničemu nepomůžete," snažila se, ale marně. Nefas měla z bůhvíjakého důvodu vztek i na ni.
Nechala mě sem přivést a ani se nenamáhala mi nic vysvětlit. Prostě mě předhodila houfu hladových krokodýlů a z povzdálí sledovala, jak mě požírají.
Veronová to nakonec vzdala a už nepřišla. Ater se taky neukázal, ale ten spíš neměl dost odvahy.
Přes den jí dělala společnost Selie a žabí mužíci, protože ošetřovatelka Montesierová měla vyučování.
Když se druhý den odpoledne vzbudila, našla na stolku několik učebnic a seznam všech úkolů k vypracování.
Ó - jak milé, - pomyslela si znechuceně, ale nakonec za ně byla ráda. K večeru už se neskutečně nudila.
Ve čtvrtek ráno ji Montesierová propustila a nařídila klidový režim. Stálo to ovšem dost námahy. - Ošetřovatelka se nechala přesvědčit, že Nefas nebude skákat, běhat, ani vykonávat jinou námahu, jen velmi neochotně.
Když už se konečně se Selií, opět pevně obtočenou kolem zápěstí, vymotala k východu, bylo už po snídani.
Plížila se do vesnice pro věci na vyučování, provázena tentokrát spíše zvědavými pohledy spolužáků. V ložnici se snažila ignorovat civějící Backetovou s Griffinovou, sbalila si věci a vydala se na první hodinu.
Podle rozvrhu měla mít Magické vlastnosti podvodních rostlin. Venku se chytila dvou maureeckých prvaček a nenápadně se šinula za nimi, někam na druhou stranu pozemků.
U kraje bariéry postávala profesorka Walkerová s menší skupinkou spolužáků a mile se na Nefas usmála.
Když dorazil i zbytek třídy, promluvila: "Vítám vás na první hodině. Jsem Amanda Walkerová a budu vás provázet při vaší cestě zkoumáním magických vlastností nejen podvodních rostlin a snažit se vás naučit, jak o ně pečovat. - Dnes se spolu půjdeme podívat za bariéru."
Opustili pozemky a vydali se směrem ke korálovému útesu. Pro Nefas bylo nepříjemné cítit opět v očích pálení slané vody. S potěšením ale shledala, že není jediná, kdo má potíže nejen s očima, ale také s chůzí.
Minuli útes a zastavili se před rozlehlou plochou jakéhosi zeleného a hnědého lupení.
"Chaluhový les," začala profesorka, když se třída utišila. "Nemá žádné magické vlastnosti a kromě toho, že se z nich dělá výtečná pálenka, slouží jen jako potrava pro některé živočichy. Ale tento les skýtá útočiště mnoha jiným rostlinám, které už magické vlastnosti mají. Půjdeme dovnitř - držte se pohromadě a zkuste se do těch chaluh nezamotat," dořekla a naváděla je do lesa.
Nefas se spolu s ostatními prodírala hustým slizkým porostem, který byl místy větší než ona. Čím hlouběji uvnitř byli, tím hůř se šlo. Rostliny se jí zachytávaly za oblečení, a ty nižší se jí omotávaly kolem kotníků.
Ať mi nikdo netvrdí, že v nich není ani špetka magie. Vsadila bych ruku, že ta oslizlost má vlastní mozek, - pomyslela si, když se jí jedna chaluha chytila za nohu, a tvrdohlavě se odmítala pustit.
Nakonec se sice vymotala, ale nagathanský kluk před ní už tolik štěstí neměl, a za vydatného přispění zelených pomocníků políbil písčité dno. Nefas, která v tu chvíli měla co dělat sama se sebou, už se mu nestihla vyhnout a přistála mu na zádech.
"Eh - Promiň," omlouvala se mu. Byl to ten tmavý kluk, co na ni s copatou blondýnou koukal na úvodní hostině.
"Dobrý. - Potvory slizký," zanadával. "Ehm - slezeš ze mě, že jo?"
"Jo - jasně," odpověděla a vyhrabala se na nohy. "Chceš pomoct se z toho vymotat?"
Polekaně se na ni podíval a zavrtěl hlavou.
"Já nekoušu, ale jak myslíš," řekla Nefas a překročila ho.
"Já vím, že ne - ale…" odmlčel se a hleděl na ni, zatímco si sundával ze zápěstí neodbytnou rostlinu.
"Jo. Jasně," odpověděla a vydala se za ostatními, kteří už se zastavili a poslouchali profesorku.
"Chaluha bublinatá," řekla a ukazovala na žlutohnědé, asi dvaceticentimetrové listy plápolající u dna.
"Ví někdo z vás, jaký je význam této rostliny?" zeptala se. Ruku zvedla blondýna z Nagathanu, co ji první den odmítala pustit ze třídy.
"Prosím. - Všechny její části se používají jako součást léčivých lektvarů - tobolka neboli bublina zvyšuje činnost štítné žlázy, listy - ke snižování tělesné hmotnosti a obezity, a kořeny k podpoře růstu vlasů," odrecitovala a tvářila se nadmíru spokojeně.
Ježiši, to je šprtka… - protočila Nefas oči.
"Výborně, slečno Swanová, máte jeden kámen," pochválila encyklopedii Walkerová a Nefas nechápavě nakrčila obočí.
Profesorka sáhla do kapsy hábitu a skutečně vytáhla několik kamenů. Vybrala modrý a podala ho Swanové, která se křenila jako měsíček na hnoji.
Ona vážně nosí po kapsách šutry... Není divu, že nemá vznášecí tendence. - pomyslela si Nefas a přemýšlela, co ty kameny asi znamenají.
Po chvíli se ale donutila opět věnovat pozornost profesorce, která právě vysvětlovala, jak důležité části oddělit a neznehodnotit je při tom.
Následující půl hodinu strávili tím, že se snažili očistit chaluhy od cizopasníků a vydloubat i s kořeny ty dostatečně odrostlé.
Šlo to špatně - jak chaluhy, tak cizopasní živočichové byli slizcí a klouzali. Nefas nešlo do hlavy, jak se vůbec můžou k sobě tak přicucnout, když se to nedá pořádně ani chytit do ruky.
Vydloubání z písku se rostlina pro změnu bránila, jak mohla - jakmile se dotkla kořenů, omotala své kluzké listy kolem jejího zápěstí a odmítala je pustit.
Když jich nasbírali dost, odvedla je Walkerová zpátky k bariéře, zadala jim úkol na příště a propustila je.
Nefas se za ní rozeběhla.
"Paní profesorko, můžu se zeptat, co to bylo za kámen? Ten, co jste dala Swanové," zeptala se, když jí dohonila.
"Do soutěže."
"Do jaké soutěže?" nerozuměla Nefas.
"V průběhu celého školního roku se vy a vaši spolubydlící snažíte nasbírat co největší počet kamenů. Pokoj, který jich nasbírá nejvíce, si potom může vybrat cenu dle vlastního uvážení," vysvětlila jí Walkerová.
"Páni! A za co všechno se dají získat?"
"Buď za aktivitu v hodinách, asistenci profesorům, mimořádné služby škole, týdenní zhodnocení stavu vašeho příbytku, nebo si je můžete také vyzávodit. Těch možností je spousta. Ale můžete o kameny i přijít - například porušením školního řádu," odpověděla profesorka a zastavila se, když došly ke vstupní bráně.
"To mi nikdo neřekl," zamračila se Nefas. "Říkala jste vyzávodit? Jak?"
"No…" usmála se šibalsky Walkerová "…to zjistíte už brzy."
Nefas ležela v pokoji a listovala učebnicí Elementární magie. Dnešek byl zatím nejpříjemnější ze všech. Spolužáci po ní nepokřikovali a ani se nesnažili do ní neustále vrážet. Většinou jen koukali - někteří nervózně, jiní spíš zvídavě. Ale co bylo na dnešku vůbec nejlepší; nepotkala ani Atera, ani Packarda s Higginsem. Sice se pokaždé pořádně rozhlédla, než někam vešla a její chůze víc připomínala plížení, ale buď se ti tři propadli do země, nebo se jí snaží taky vyhnout. Obě varianty Nefas naprosto vyhovovaly a nehodlala na stavu věcí nic měnit. Naopak se rozhodla, že si dnešek ještě trochu zpříjemní a půjde navštívit Matyho.
Oknem zkontrolovala počet osob pohybujících se po vesnici a opatrně vyšla ven. Bezpečně se dostala za branku a namířila si to rovnou k Matyho domku, na levé straně pozemků.
Cestou se rozhlížela, jestli ho neuvidí někde pracovat, ale zdálo se, že je doma. To potvrdily i pootevřené dveře, na které chtěla zaklepat, když dorazila na práh jeho domu.
Potichu strčila hlavu dovnitř; seděl u stolu, zády k ní a něco si pro sebe mrmlal.
"Ahoj," pozdravila. Muž u stolu sebou trhnul a otočil se - nevypadal zrovna nadšeně.
"Ehm - promiň. Nechtěla jsem tě vyděsit. - Ruším?"
"Ale ne - vůbec ne," odpověděl už s úsměvem a strčil si do kapsy kus pergamenu. "Jen jsem se lekl. Pojď dál."
Nefas vstoupila, zavřela dveře a rozhlédla se. Domek byl jen o trochu větší než ten, co měla ona a její spolužačky. Psací stůl, dvě židle, v rohu postel, u stěny s několika knihami pohodlné křeslo, v druhém rohu větší skříň a o další stěnu bylo opřené zahradnické náčiní, koště a jiné pomůcky na úklid.
"Co děláš? Teda - jestli to není moc drzé…" zeptala se, když se dostatečně vynadívala.
"Ále, zkoumal jsem si wirgamu - zlobí mě," odpověděl a zamával stříbrnou hůlkou. "Dáš si čaj?"
"Jo - díky. Můžu si sednout sem?" zeptala se a ukazovala na křeslo, které vyhlíželo mnohem lákavěji než tvrdé židle. Maty mezitím došel k menšímu, tak trochu schovanému stolku a strčil hrot hůlky do hrnce s vodou, která se okamžitě začala vařit. "Jasně. Sedni si, kam chceš."
Posadila se a za chvilku už držela hrnek s kouřící tekutinou a na klíně jí ještě přistál tácek s máslovými sušenkami.
Trochu nedůvěřivě k čaji přičichla - po dnešní zkušenosti, z čeho se tady vyrábí pálenka… "Co je to za čaj? Není to doufám, taky z nějakých chaluh?" zeptala se.
"Né…" rozesmál se Maty "…z některých sušených rostlin se sice dá vyrobit, ale já nejsem zrovna fanoušek cezení spařeného lupení mezi zuby. Tenhle je z pevniny."
Nefas ochutnala a s potěšením zjistila, že je moc dobrý, stejně jako sušenky. Přemýšlela, jestli není příliš brzy pokusit se získat od něj pár informací.
"Ty, Maty - …" prohodila ledabyle " - Jak dlouho už tady pracuješ?"
"Hm - nějaký pátek už to bude," odpověděl. " Něco kolem 11 nebo 12 let. Proč se ptáš?"
"Ale, jen tak," odpověděla Nefas a hlavou se jí honila otázka, jestli mohl znát její rodiče. "A můžu se zeptat, z jaké jsi vesnice?"
"Nikdo většinou nepokládá otázky jen tak," zadíval se na ni se zdvihnutým obočím. "Ale odpovím ti - jsem z Nagathanu."
"Omlouvám se, nechtěla jsem být dotěrná." řekla Nefas a zklamaně si povzdechla. Tak nic. Když já patřím do Prayy, museli tam nejspíš patřit i rodiče. I kdyby je znal, moc mi toho o nich asi nepoví, - přemýšlela, zatímco žvýkala čtvrtou sušenku.
"Nejsi dotěrná - jen by mě zajímalo, kam tím míříš," pronesl a ležérně se opřel.
Tady se zřejmě informace zadarmo nerozdávají… Nebude tak hloupý, jak vypadá. Opatrně, Nefas! - napomenula se v duchu, než řekla: "Ne, já - jsem prostě jenom zvědavá. Nic o tobě nevím."
"Můj život je absolutně nezajímavý. Ten tvůj se zdá mnohem zajímavější," odmlčel se.
"Jak je ti vlastně? Po škole kolují zvěsti o nějakém napadení."
Tak proto, jsou všichni tak… zdvořilí. Profesoři je sledují, - docvaklo jí.
"Ne, ne - jen takové nedorozumění. Je mi fajn," odpověděla Nefas a rozhodla se změnit téma - Tenhle rozhovor nikam nevede.
"Dají se odsud posílat dopisy?"
"Jistě. - Kožatky najdeš tam, jak jste přijeli. Většinou připlouvají s poštou kolem snídaně. Některé se vrací do centra, ale pár jich tady zůstává, takže tady vždycky nějakou najdeš."
"Hm - myslela jsem jinou poštu. Tam, kam bych chtěla napsat, se želvy nedostanou," upřesnila svůj dotaz.
"Prosim tě, komu chceš psát?" zeptal se, ale Nefas se jen zakřenila a čekala na odpověď. - Taky nemusíš vědět všechno…
"No," vydechl po chvilce. "bylo by to asi dost složité. Muselo by se to poslat želví poštou na pevninu, a tam by někdo musel zkusit sehnat sovu. Dost nejistý a zdlouhavý způsob - ale jiný mě nenapadá."
"Takže spíš nic…" povzdechla si Nefas.
"Ale - tak jestli o to hodně stojíš, stavím se nahoře na ostrově a požádám paní Jonesovou z pošty, jestli by se nepokusila sehnat ve Státech cvičenou sovu."
Nefas se rozzářila. "To bys pro mě udělal?"
"Jestli je to pro tebe důležité…"
Nefas kývla, bylo to pro ni důležité. Ani netušil, jak moc.
Povídali si ještě další hodinu, než se Nefas spokojeně vydala na večeři.
V klidu se najedla - nikdo si jí nevšímal, dokonce ani nezahlédla nikoho z povedené trojice - takže když se dostala do postele, mohla dnešní den zhodnotit jako celkem vydařený a bez obav usnout.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama