8. kapitola

13. prosince 2011 v 15:30 |  Gjorkové - Tajemství minulosti
.



DOPISY

Několik následujících dní proběhlo v podobně pohodovém duchu. Spolužáky už přestalo bavit po Nefas pokukovat a jednoduše ji ignorovali.
Nikdy by ji nenapadlo, že bude nejspokojenější, když si jí nikdo nebude všímat.
V pátek dokonce při ošetřovatelství dostala svůj první kámen za výtečně provedení provizorního ošetření tepenného krvácení. Tiberius, který jí dělal figurínu, se sice tvářil jako kyselé rajče, když na něj sahala, ale nakonec její péči statečně vydržel.
Jen v neděli se trochu pohádala s Backetovou kvůli úklidu.
"Mohla bys laskavě taky trochu uklízet? Za chvíli přijde kontrola a já bych ráda v té sklenici viděla víc než ten jeden šutr, co se krčí na dně," vyštěkla na Nefas hned po ránu.
"Milá Caroline…" založila si Nefas ruce na prsou. "…za prvé - jsem si nevšimla, že bys zatím hnula prstem, takže netuším, kde se tam vzalo slovo TAKY. Za druhé…" pokračovala dřív, než se Backetová stihla nadechnout k protestu. "…jak vidíš, moje třetina je uklizená, a já nevidím důvod, proč bych měla uklízet váš svinčík. A za třetí - ten kámen je můj, a nebyl by jediný, kdyby sis taky občas místo módních časopisů otevřela učebnici," dokončila svůj monolog a práskla dveřmi.
Za hodinu skutečně začala vesnicí procházet delegace ve složení Trewisová, Stears, Ater a hodnotila stav domků. Jejich trojice nakonec dostala dva kameny z pěti možných.
Co jsem odešla, Backetová nejspíš vůbec nevylezla z postele, - pomyslela si Nefas, když viděla, že pokoj vypadá stejně jako předtím.
A Ater se do země taky nepropadl - škoda… - povzdechla si při představě středeční hodiny Teorie obranných kouzel.
V pondělí, když se přesouvala na odpolední vyučování, ji na chodbě odchytil Maty a řekl, že se manželovi paní Jonesové povedlo získat jednoho vycvičeného kalouse. Nefas měla obrovskou radost a ještě ten večer napsala Michaelovi dopis.

Drahý Miku,
Nemáš ani ponětí, jak strašně se mi po tobě stýská.
Víš, jak jsem se těšila, takže si umíš určitě představit,
jak to asi dopadlo. Když jsem přijela, byla jsem nadšená -
tady dole je úplný podvodní svět, jsou tu vesnice a jedno
veliké město, spousta úžasných a kouzelných věcí
a do školy jsem dokonce jela lodí.
Ale prostředí je tak jediné, co je tu hezké. Spolužáci
jsou naprosto příšerní a já mám co dělat, abych
nevzala roha.
Ani o rodičích se mi ještě nepovedlo zjistit vůbec nic.
Já vím, že nad tím, co ti teď napíšu, budeš určitě
kroutit hlavou, a že je hrozná drzost tě o něco takového
vůbec žádat, ale jsi jediný, koho mám.
Napadlo mě, jestli by ses nedokázal dostat na ten ostrov,
co je tady nad námi, já bych se tam nějak proplížila a mohl
bys mě vzít pryč. Ne k upírům. Někam úplně pryč.
Mohli bysme si najít malý domek a - a já nevím,
to by se pak vymyslelo. Ale já odsud musím vypadnout.
Budu čekat na odpověď.
S láskou
Nefas

Věděla, že z toho dopisu Mike mít radost rozhodně nebude, ale neviděla jinou cestu. Klidně bude žít někde bez kouzel, ale někde, kde o ní budou stát a ne na ní pohlížet jako na podivný nebezpečný hmyz, který je potřeba zašlápnout.
Znovu si dopis po sobě přečetla a pečlivě srolovaný ho schovala do stolku s tím, že ho zítra odnese Matymu.
Druhý den ráno po snídani Nefas vyrazila na svoji první hodinu Zaklínání a formulí. Tu úplně první strávila na ošetřovně, takže ještě ani nevěděla, koho vlastně mají.
Když dorazila do učebny, už na ně čekala profesorka v dlouhém červeném hávu a se stříbrným lemováním. Mohlo jí být sotva 20 let, měla neuvěřitelně dlouhé tmavé vlasy, stočené do prstýnků a obličej jako z porcelánu. Celkově budila dojem zvláštní éterické bytosti a Nefas by ani nepřekvapilo, kdyby se začala vznášet.
"Dobré ráno. Pojďte se posadit," pozdravila tichým přívětivým hlasem.
Všichni se usadili na svých místech a vyndali si učebnice.
"Minulou hodinu jsme si řekli, jaké rozeznáváme základní druhy zaklínačských formulí a na konci hodiny jste si zkoušeli zaklínadlo luxor ignare, je to tak?" zeptala se a po několikerém kývnutí pokračovala. " Dobrá, dnes budeme toto zaklínadlo dále cvičit. - Každý máte před sebou na misce suchou trávu a několik větviček, a pomocí zaklínadla se budete snažit rozdělat oheň. Pokud se to někomu během následující půlhodiny podaří, vyslouží si u mě kámen. Ale skutečný oheň - kouř neplatí," rozdala profesorka pokyny a začala procházet mezi lavicemi, které okamžitě ožily, jak se každý chopil svého chrastí, a všichni vytahovali hůlky.
Nefas se rozhlížela trochu bezradně - svoji hůlku ještě pořádně ani nedržela v ruce.
"Mimochodem, než se do toho pustíte. Řekne mi někdo z vás, proč se vlastně učíme jako první právě rozdělat oheň?" zeptala se profesorka, když procházela kolem Nefasiny lavice. Otočila se na ní. "Co třeba vy, slečno Cooperová? Vy jste minule chyběla. Napadá vás něco?"
Nefas si skousla ret a přemýšlela, co bylo v učebnici. Blonďatá encyklopedie o dvě lavice dál, zuřivě mávala rukou, ale profesorka si jí nevšímala.
"Hm - protože oheň je... základ pro přežití?" odpověděla Nefas.
"A to se mně ptáte nebo odpovídáte?" pousmála se profesorka.
"Odpovídám."
"A říkáte to dobře, ale měla byste si být více jistá. A vy ostatní - jak to, že tady ještě nevidím žádný oheň? Do práce!" zavolala na třídu, obešla lavici a přisedla si k Nefas.
"Protože jste tady minule nebyla, chvilku tady s vámi zůstanu a ukážu vám, jak na to," řekla jí šeptem. Vzala ji za ruku a ukazovala, jak se hůlka správně drží a správný pohyb zápěstí.
Nefas to nešlo. Připadalo jí, že kdyby místo wirgamy držela kus násady od koštěte, mělo by to stejný efekt.
"Nejdřív se musíte s hůlkou sžít, držíte jí poprvé. Uvidíte, že brzy to bude lepší. Ale já budu muset jít za ostatními. - Kdyby se to náhodou někomu podařilo, aby mi to tady nepodpálili," řekla a šibalsky na Nefas mrkla.
Ta je fajn - pomyslela si Nefas a rozhlédla se po třídě. Zatím to na žádný velký požár nevypadalo, ale z míst, kde seděl nagathanský naučný slovník, už se valil celkem slušný dým.
Obrátila se k vlastnímu chroští a chvilku ho nakvašeně sledovala. Třeba se mi povede, zapálit to pohledem… - uchechtla se duchu a namířila hůlku na hromádku.
"Luxo Ignare. Luxo Ingnare. No tak dělej, ty kráme!" rozčilovala se. Podívala se vedle, kde seděl ten střapatý kluk, co ji na lodi odmítnul pustit do kajuty. Zběsile mával hůlkou a pronášel něco, co se správnému zaklínadlu podobalo jen velmi vzdáleně. Nefas ho chtěla opravit, ale než stačila otevřít pusu, ozval se výbuch.
Všichni se na něj otočili. - Byl rozcuchanější než obvykle, celý očouzený a z chrastí na misce mu zbyla jen hromádka popela. Odfoukl si z očí ofinu a otočil se na profesorku. "To se asi nepočítá, že?"
"Obávám se, pane Matewisi, že nikoliv. Vaše hoření proběhlo tak rychle, že jsem ho nestihla zaznamenat." odpověděla mu s úsměvem. "Běžte se opláchnout. Ostatní pokračujte a dávejte pozor na správné vyslovení zaklínadla - Luxo Ignare."
Do konce hodiny se Nefas vykouzlit oheň nepodařilo, ale měla pocit, že už se hromádky trochu kouří. I když to bylo asi spíš jen vroucné přání.
To Swanová by si mohla na lavici klidně opékat buřty. Od profesorky vyfasovala kámen a se samolibým úsměvem odkráčela ze třídy.
Odpoledne se Nefas srazila na chodbě s Mathiasem, kterému předala mu dopis pro Mika, a on jí slíbil, že ho ještě ten den odnese nahoru.
Procházela školou a přemýšlela, jak dlouho může asi trvat, než mu dopis dorazí. A jak byla zabraná v myšlenkách, málem si nevšimla dvojice, která se vynořila na konci chodby. - Higgins a Packard právě scházeli ze schodů a kráčeli jejím směrem.
Nefas skočila za první výklenek dveří a rozbušilo se jí srdce. Chvilku nehybně stála a pak vykoukla ven. - Ti dva stáli na konci a zřejmě na něco čekali. Po chvíli se otevřely dveře a oni vstoupili dovnitř.
Nefas si oddechla. Polevuješ v ostražitosti, holka, - vynadala si v duchu a snažila se opět rozhýbat úlekem ztuhlé končetiny.
Došla na konec chodby a podívala se na dveře, do kterých zapadli. Ater. To mě taky mohlo napadnout! Že by válečná porada… - pomyslela si a otřásla se při představě zítřejšího vyučování.
Den se přehoupl až příliš rychle. Teď seděla ve třídě, čekala spolu s ostatními na příchod učitele a nervózně hladila Selii po hlavičce.
Bouchly dveře a profesor Ater vplul dovnitř. Nefas se stáhl žaludek a strnule se dívala před sebe.
Ater vybral domácí úkoly, zkontroloval docházku, vykládal látku a - nic… Celou hodinu si jí ani jednou nevšiml.
Nefas měla nervy napnuté k prasknutí a neustále ve střehu očekávala útok, který se ovšem nedostavil.
Po hodině si v rychlosti sbalila a zmizela na chodbě.
Ten chlap mě dovede do blázince, - pomyslela si, když si utírala zpocené čelo. Připadala si jako vymačkaný citron. To nemůže vydat nějaký jasný signál, ať vím, co od něj můžu čekat… Ale ne, to je přesně ten, co vás ukolébá a pak se vám zahryzne zezadu do krku.

V pátek zjistila, že nejen ona polevuje v ostražitosti. A zjistili to bohužel i ostatní. Profesoři už ji zjevně přestali hlídat a pro znuděné spolužáky se opět stala zábavným zpestřením dne; Ráno jí někdo ze sprch odnesl všechno oblečení, takže musela přejít přes vesnici jenom v ručníku. Během vyučování zjistila, že si někdo pohrál s jejími učebnicemi a všechny stránky má zpřeházené - strana 23 předcházela straně 134 a ještě z jiné knihy, takže vyhovět požadavkům Montesierové při ošetřovatelství bylo prakticky nemožné.
Při cestě na oběd na ni odněkud přiletěla lahvička s chobotničím inkoustem, a když si chtěla vlézt do postele a schovat se před světem, našla pod peřinou hromadu mlžů, sliznatek a mrňavých krabů. Opět neměla daleko k tomu se rozbrečet.
Já nevím, proč mi prostě nemůžou dát pokoj! - vztekala se v duchu, když sundávala oslizlé živočichy z prostěradla.
Sotva si vyměnila ložní prádlo a zalezla pod deku, někdo zaklepal. Nefas vydechla a útrpně zavřela oči. Už toho mám vážně dost!
Vstala a prudce otevřela dveře. Za nimi stál Maty a třeštil na ni oči. "Co tady blbneš, prosim tě?"
"Promiň, já myslela, že je to někdo ze spolužáků," vydechla omluvně.
"Na," řekl a podával jí roličku pergamenu. "Máš tady dopis."
Nefas na něj nevěřícně koukala a hrábla po pergamenu. Michael! To je ale fofr. - zaradovala se v duchu a měla sto chutí zavřít Matymu dveře před nosem a jít si ho hned přečíst, ale usoudila, že by to nebylo to pravé.
"Mockrát děkuju. Ehm - nechceš jít dál?"
"Ne - musím jít uklízet. Škola je zase plná písku," usmál se a odešel.
Nefas zavřela, vlezla si zpátky do postele a cestou nedočkavě rozvazovala ruličku.

Princezno,
doufal jsem, že se ozveš, ale po přečtení tvého dopisu
jsem byl trochu v šoku. Co je tohle za přístup?
Nechce se mi věřit, že bys opravdu utekla kvůli pár hlupáčkům,
kteří o tobě nic nevědí a můžou ti být úplně ukradení.
Co se s tebou stalo? Vždycky si byla plná elánu a ze všeho sis dělala
legraci. Užívej si to tam trochu - pod vodou musí být krásně, taky
bych se tam chtěl někdy podívat. A na ostatní se vyprdni!
Jestli tě štvou, pohroz jim, že je kousneš…
K té tvé prosbě - myslím, že bych se tam dokázal dostat, ale
musíš mi napsat, který z těch dvou to je, a přišel bych v noci, ale
to bych ti snad ani psát nemusel. Ale nepočítej s tím, že tě někam odvedu!
Jen bych tě rád viděl.
To, co si vymyslela, není reálné. I když by mi nevadilo se o tebe starat,
víš, proč jsem odešel od lidí. Já jsem teď doma tady a ty zase tam.
Ber život s úsměvem! Nikdy nic není tak horké, jak to vypadá…
Mám tě rád
Michael
P.S. Mimochodem, vám pod vodou létají sovy??
Bylo k popukání, sledovat Abraxase, jak se jí snaží Erice vymotat z vlasů.
Možná, že příští návštěvu už ten pták nepřežije…

Nefas si nešťastně složila hlavu do dlaní.
Sakra! On to vůbec nepochopil, - povzdechla si.
Ještě si dopis jednou přečetla. "Pohrozit kousnutím? - To bych radši nedělala…" brblala si pro sebe. Přemýšlela, jak se odsud v noci vytratit - na noční život během pobytu tady úplně zapomněla. Ještě, že mi to napsal. No nevadí, nějak se proplížím nahoru a třeba se mi ještě povede ho přesvědčit.
Nakonec pečlivě uklidila dopis do stolku, odmotala si Selii ze zápěstí, zachumlala se do postele a zavřela oči.
Chtě nechtě se musela uchechtnout - představa vřeštící Eriky se sovou ve vlasech byla vážně moc hezká…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Abigail Abigail | Web | 13. prosince 2011 v 21:23 | Reagovat

skvělé :) Představa Eriky se sovou je doopravdy vtipná :D A já si přijdu příšerně... už to mám dočtené a myslím, že kniha by určitě stála za to :) Jen tak dál

2 colleen colleen | Web | 13. prosince 2011 v 21:36 | Reagovat

Mockrát děkuju :-)  Krásný komentář u každé kapitoly...
Doufám, že potěším když řeknu, že další kapitola se přidá sama zítra v 15:30 ;-)

3 Abigail Abigail | Web | 13. prosince 2011 v 22:04 | Reagovat

Pozdě, pozdě, moc pozdě xD Začínám to mít jako dávky... dát mi to jako knížku tak se neodtrhnu ;) Je šílený jak je to návykový, když to čteš po kapitolách :D

4 colleen colleen | Web | 13. prosince 2011 v 22:22 | Reagovat

:-) Ještě že nevidíš, jak se červenám...Děkuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama