9. kapitola

14. prosince 2011 v 15:30 |  Gjorkové - Tajemství minulosti
...



POMOCNOU RUKU
Ještě večer naškrábala Michaelovi odpověď, že bude přesně za týden čekat o půlnoci na ostrově, který je napravo od toho, kde bydlí upíři, a ráno s ním zaběhla k Matymu. Ten už sice trochu mrmlal, že si začíná taky připadat jako poštovní želva, ale slíbil, že ho předá.
Nefas měla tedy přesně týden na to, aby zjistila, jak se dostane nahoru.
Možnost vzít to venkem zavrhla rovnou - jednak neuměla plavat, a cesta nahoru už určité plovací dovednosti vyžadovala. A jednak se bála, že ji tam něco sežere.
Musí se tam dát nějak projít vnitřkem školy, - uvažovala a rozhodla se, že to půjde po obědě prozkoumat. Víkend byl k průzkumu ideální - kdo ve škole být nemusel, ten tam nebyl.
Ale nebylo to tak snadné, jak se zprvu zdálo. - Sice už trefila do učeben, ale že by se v tom bludišti bůhvíjak vyznala, se říct nedalo. A navíc se zdálo, že profesoři nemají při sobotě nic lepšího na práci, než korzovat po chodbách.
Nefas se jim snažila vyhnout, protože ten, kdo ve škole byl, přestože nemusel, byl nápadný.
Do pytle! To se nemůžou jít třeba opalovat? - zaklela v duchu, když zahlédla profesorku Calwenovou, a zaplula za první roh.
Strávila prolézáním školy a hrou na schovávanou s učiteli skoro celý víkend, až ji napadlo obětovat pondělní večeři, kdy budou všichni v jídelně.
Seš ťululum, Nefas. Taky tě to mohlo napadnout o dva dny dřív, - vynadala si a šla si udělat domácí úkoly, na které kvůli své pátrací akci úplně zapomněla.
Celé pondělní vyučování trpělivě a se zaťatými zuby, snášela drobné žertíky svých povedených spolužáků.
Na odpolední hodině lektvarů ji naštěstí nechtěně varovala Swanová, která se začala hihňat, hned jak Nefas vlezla do třídy.
Zarazila se a zkoumala okolí své lavice, aby po chvilce zjistila, že má židli pomazanou nějakou lepkavou hmotou. Otočila se k nagathanským a založila si ruce na prsou.
"Člověče, chvilku jsem se bála, že umíš úplně všechno," promluvila směrem ke šklebící se Swanové. "…ale jak vidím, hltáním učebnic si jenom vynahrazuješ nedostatek přirozené inteligence."
"Co si to - " už blondýna nedořekla, protože do třídy vešla profesorka Trewisová. Swanová splaskla jako balón a nakvašeně si sedla.
Nefas si vyměnila židle, a nerušeně se věnovala uspávacímu lektvaru, nevšímajíc si nenávistných pohledů, které k ní vysílala blonďatá spolužačka.
Po hodině se raději co nejrychleji pakovala ze třídy a zaplula do svého pokoje, kde čekala, dokud nebude čas večeře.
Když se z vesnice konečně vytrousili i poslední opozdilci, vykradla se ven, nenápadně prošla kolem jídelny a zamířila ke ztichlé budově školy.
Probíhala jedno patro za druhým, stále vzhůru.
Ostrov je nad námi, východ tedy musí být úplně nahoře, - radil jí selský rozum. Plíce už ale tolik pochopení neměly - v pátém patře se definitivně zastavila a v předklonu si držela píchající bok.
Když se vydýchala, zkontrolovala v nejbližším okně, jestli je stále ještě pod hladinou - už to nemohlo být daleko.
Už normální chůzí vyšla ještě další dvě patra a při další obhlídce okna, na ni koukalo zapadající slunce.
Byla nad hladinou - zbývalo najít východ. Prošla celou chodbu kolem dokola, ale nenašla nic, co by se alespoň vzdáleně podobalo dveřím.
Zkusila to o patro výš, ale se stejným úspěchem. No, přece nelezou ven oknem… - podivovala se v duchu nad absencí vrat.
"Okno!" vykřikla najednou, když jí došlo, vlastně žádné dveře nepotřebuje. Podívala se dolů a zjistila, že to může být tak 10 metrů.
Uf…to je dost. Ale o patro níž to půjde.
Seběhla zase zpátky a s potěšením shledala, že právě našla cestu ven.
Rozradostněna vlastním úspěchem se v mnohem lepší náladě vracela opuštěnou budovou zase zpátky.
Venku byla už tma - nejspíš bylo už po večeři. Ale Nefas to vůbec nevadilo. Nemohla se dočkat příští soboty.
Ztracená v myšlenkách zabočila na cestičku vedoucí k vesnici, když v tom ji z boku něco chytilo za ruku a strhlo zpátky.
Otočila se, aby tomu pitomci něco pěkného pověděla, ale nebylo komu - nad ní se tyčila obrovská kytka.
V místech, kde bývá obvykle květ, byl ohromný zelený zubatý kornout, ze kterého koukalo něco, jako srolovaný růžový jazyk. Místo listů to mělo několik šlahounů a jedním z nich měla Nefas právě omotanou paži.
Vydechla překvapením a chtěla se vyškubnout, ale kytka jí dalším šlahounem chytila za nohu a srazila na zem.
Vykřikla a snažila se to ze sebe sundat. V místech, kde se jí kytka omotala, cítila bolest, jako by měla popálenou kůži.
Nemohla se z toho vymotat, táhlo ji to po zemi k sobě a z ničeho nic po ní kytka švihla jazykem. Stihla uhnout na poslední chvíli. Křičela o pomoc a snažila se zvednout.
Další šlahoun se jí omotal kolem krku. Už nemohla křičet. Drželo ji to pevně a smyčka kolem krku se neustále utahovala.
Motala se jí hlava - začínala se dusit.
Najednou kytka sevření povolila. Slyšela hlasy a někdo se jí snažil ze šlahounů vymotat.
Když byla volná, padla na všechny čtyři a zhluboka dýchala a z očí jí tekly slzy.
"Ježiši! Jsi celá?" zeptal se udýchaný holčičí hlas vedle ní.
Nefas s námahou otočila hlavu a uviděla vedle sebe sedět copatou blondýnu z Nagathanu. Za ní stál ještě kluk a šlapal kytce po zubatém květu.
"Jo," odpověděla mezi výdechy. "Děkuju."
"Není zač," odpověděl chlapec a zasadil kytce poslední ránu.
Přiklekl si k oběma na zem a začal Nefas prohlížet popálenou ruku. Zblízka poznala černošského kluka, co mu nedávno přistála na zádech v chaluhovém lese.
"Bude to chtít pořádně zchladit a namazat, ale hlavně že jsi živá," konstatoval, když ji prohlédl.
"Mimochodem, já jsem Jack Davis a tohle je Chaira Greenová."
"Proč jste mi pomohli?" zeptala se Nefas nevěřícně. Nerozuměla tomu - oba byli z Nagathanu, míň by ji překvapilo, kdyby té kytce ještě pomohli.
Oba se po sobě podívali. "No - zdálo se, že to potřebuješ," odpověděl nakonec Jack.
"Ale jestli jsme přišli nevhod, nenech se rušit… Jen nevím, jestli ti tvou milou společnost ještě oživím."
Nefas si nemohla pomoct a musela se začít smát. Ti dva se k ní přidali a trvalo několik minut, než se jim podařilo se uklidnit.
"Hele, víš, že to vlastně vůbec není legrační? Ta kytka tě mohla zabít," řekla Chaira, když už mohla popadnout dech.
"Jo - myslím, že vím. Začínala jsem vidět barevný hvězdičky," odpověděla Nefas. "Co je to vlastně zač?"
"Trifia Liliopsida. Znám ji - táta s nimi pracuje," odpověděl Jack "Má žahavý listy a v tom květu je jedovatý bodec. Tím kdyby tě trefila, tak si na místě mrtvá."
"Skvělé…" vydechla Nefas. "A to je normální - mít tady takovou obludu?"
"Nevěděl jsem, že ji tady taky mají. Je to fakt nebezpečná kytka… Mě by spíš zajímalo, kdo jí sem dal."
"Dal?" nerozuměla Nefas.
"No jasně. Sem určitě nedošla - nemá nohy. Někdo ji sem musel přinést."
"Aha - jasně. No pár lidí, co tu o mě nestojí, by se určitě našlo..." řekla Nefas a mnula si popálený krk.
"Musíš to nahlásit," řekla Chaira, postavila se a pomohla Nefas na nohy.
"Jako komu? A co vlastně? - Že jsem potkala kytku?"
"Ne! Že se tě někdo pokusil zabít. Myslím, že třeba Atera by to zajímalo," pronesl Jack a zdvihl obočí.
"No toho určitě..." protočila Nefas oči. "A navíc - nikde není psáno, že tady ta věc čekala na mě."
"Nebyla jsi na večeři," konstatovala Chaira, jako kdyby to všechno vysvětlovalo.
"A co má být? Toho si stěží někdo všiml. Krom toho, tudy už musela projít spousta lidí."
"A když ti řeknu, že jsou všichni ještě nejspíš uvnitř? Po večeři se dělal rozpis na bahňák. Šli jsme s Jackem hned po zapsání," řekla Chaira a sebrala tak Nefas vítr z plachet. Jestli byli všichni v jídelně, tak ten útok byl skutečně na ni.
"Navíc jsme nebyli jediní, kdo si všiml, že tam nejsi. - Ater celou večeři nervózně koukal ke dveřím, nejspíš tě teď někde hledá. Jako ten první večer," dodala a tvářila se vítězně. Nefas absolutně ničemu nerozuměla a zmateně koukala z jednoho na druhého.
"Proč by mě proboha hledal?"
"To jsou otázky... Já nevím, třeba kouká, jestli zase neležíš někde v bezvědomí," zasmál se Jack.
Nefas to pořád nešlo do hlavy. Nerozuměla, proč by jí pomáhal, když předtím dovolil těm gorilám, aby ji přizabily.
Z jídelny se skutečně začínali trousit spolužáci a přerušili tak tok jejích myšlenek.
"Měli bysme jít na stranu. Asi by nebylo dobré, aby nás spolu viděli," navrhla Chaira a táhla je oba do stínu nějaké sochy.
"Ehm - no já vám nechci dělat problémy. Půjdu si lehnout. Díky za pomoc," řekla Nefas a sbírala se k odchodu, ale Jack ji chytil za rukáv a stáhnul jí zpátky.
"Musíš na ošetřovnu, jinak se nevyspíš."
"Nikam nej - " chtěla říct, když nějaký povědomý a rozčilený hlas pár metrů od nich zavolal její jméno.
Všichni tři se otočili - zezadu se k nim jako velká voda řítil profesor Ater a tvářil se dost rozezleně.
"Slečno Cooperová, vy držíte dietu nebo se mě jenom snažíte vytočit?" vyštěkl na ni, jakmile k nim dorazil.
"Ani jedno, pane."
"Máte tedy snad nějaký problém?" tázal se se zdviženým obočím.
"Ale vůbec ne. Jsou tady přeci cizí lidi," odpověděla Nefas a sledovala ho s mírně nakloněnou hlavou.
Jakmile to dořekla, ztuhl. Poznala mu na očích, že narážku pochopil.
"Davisi, Greenová - jděte si po svých!" zasyčel a otočil se na postávající dvojici, která zmizela jako pára nad hrncem. "A vy - " natáhl se po Nefas, ale v půlce pohybu se opět zarazil a koukal někam za její rameno.
"Co je to?!" procedil skrz zuby a kousek ji odstrčil.
"Co - tady - dělá - tahle - věc?" sekal každé slovo a zlobným prstem ukazovat na mrtvou kytku. Nefas si nebyla jistá, jestli to chce doopravdy vědět, tak jen pokrčila rameny.
"Chcete mi snad říct, že si ta Trifia jen tak vyšla na procházku a padla tady únavou? Vy jste šla náhodou kolem a v záchvatu dobrosrdečnosti jste jí dávala umělé dýchání... Jinak si totiž neumím vysvětlit vaše popáleniny," řekl, založil si ruce, a díval se na ni shora.
"Napadla mě."
"Za mnou," zavelel a vydal se směrem k jídelně.
Nefas se s povzdechem vydala za ním. Bylo jí jasné, že teď už se z toho nevykroutí. Ale na druhou stranu byla ráda, že ji někdo ošetří, aniž by si musela sama chodit stěžovat. Poraněná místa skutečně pálila jako čert.
Před jídelnou se zastavil. "Tady počkejte," řekl a zapadl dovnitř.
Pootevřenými dveřmi viděla, že je tam stále ještě několik lidí. Viděla, jak se Ater naklání k ředitelce a něco jí šeptá - podívala se jejím směrem, vstala a zamířila ke dveřím.
Sakra! Musel do toho tahat Veronovou? - protočila Nefas oči v sloup.
"Nefas?" oslovila jí ředitelka, když vyšla z jídelny. Přistoupila k ní a ustaraně jí prohlížela krk. "Co se vám stalo?"
"Šla jsem do vesnice a napadla mě nějaká kytka" přiznala Nefas neochotně. Veronová se podívala po Aterovi a ten pohodil hlavou směrem, odkud přišli.
"Cassiusi, buď tak laskav a odveď ji za Annií. Já se to pokusím prošetřit," obrátila se zpět na profesora a tvářila se skutečně vážně.
"Vrátí se až zítra. Ale myslím, že ji zvládnu ošetřit sám," podotkl Ater a ředitelka kývla. Starostlivě pohladila Nefas po vlasech a vydala se do míst, kde ležela mrtvá kytka.
"Pojďte," vzal ji za rameno a odváděl ke škole. Šli v tichosti a Nefas byla ráda, že není nucena mu cokoliv vysvětlovat. Beztak nebylo co.
"Proč jste nebyla na večeři?" pokazil jí radost, když procházeli chodbou směrem k ošetřovně.
"Neměla jsem hlad. Byla jsem se projít," odpověděla mu první výmluvou, která ji napadla.
"Doufal jsem ve vaši inteligenci, když jsem vám vykládal pravidla. Zjevně jste skutečně pochopila skutečný význam toho, co jsem říkal" odmlčel se. "Bohužel ale po svém."
Nefas se na něj zamračila. Nelíbilo se jí, co říká. "A jak jsem to tedy měla pochopit?"
Otevřel dveře ošetřovny a vpustil ji dovnitř. Stále bez odpovědi jí ukázal, aby se posadila a odešel někam dozadu.
Hm. Neví, co by mi na to řekl. Jistě, že jsem to pochopila správně, řekl to víc než jasně, - pomyslela si triumfálně a čekala, dokud se nevrátí. Za chvilku přišel, a přinesl kelímek s nějakou mastí.
"Víte, domníval jsem se, že polopatičtěji už jsem to říct nemohl. Když jste si za mnou přišla pro rozvrh, poradil jsem vám, abyste se snažila začlenit," začal a jemně při tom nanášel mast na popálenou ruku. "Jenže vy jste se i přes mé varování neustále někde potulovala úplně sama."
"Varování?"
"Samozřejmě!" vyštěkl už, jak mu došla trpělivost.
"Když jsem řekl, že konflikty neřešíme mezi cizími, myslel jsem tím, že se budete držet v co největším hloučku. A ne dělat pravý opak!"
"Ale - " snažila se něco podotknout, jenže ji přerušil. "Žádné ale! Od začátku mi bylo jasné, že po vás půjdou, ale nemůžu je hlídat 24 hodin denně. Zakloňte hlavu," poručil a nanášel jí vrstvu krému na krk.
"Takže jste to věděl," konstatovala Nefas. Nevěděla, jestli ji má mrzet, že se spletla, nebo mít vztek, že neudělal víc.
"A to jim to schvalujete?" neudržela se nakonec.
"Jistě, že ne. Oba mají otce na vysokých místech v radě. Nemůžu bránit chlapečkům v rozletu - pokud nechci přijít o místo," vysvětlil.
Nefas na něj nevěřícně hleděla - To snad nemůže myslet vážně...
"Paní ředitelka by vás sotva vyhodila, kdybyste jim něco řekl."
"Dejte sem nohu a nemelte pantem! Ničemu nerozumíte," zavrčel.
Nastavila mu poraněný kotník a zamračila se. "Tak mi to vysvětlete."
" Už jsem vám toho řekl víc než dost. Až to dokončím, doprovodím vás do vesnice a od zítřka se budete vždy držet poblíž minimálně dvou lidí. - Slečna Greenová a pan Davis se zdají být dobrá volba."
"Jsou z Nagathanu," namítla Nefas.
"A? Pomohli vám?" zeptal se a vytáhl obočí.
"No ano, ale - " chtěla něco namítnout, ale skočil jí do řeči. "Vztahy mezi vesnicemi nejsou vaše starost. Prostě se jich držte. Pochybuji, že by se tím vaše problémy mohly zhoršit."
Když byl s ošetřením hotov, seskočila z postele a vydali se na zpáteční cestu. Vrtalo jí hlavou spoustu věcí a měla pocit, že ničemu nerozumí.
"Proč je Praya tak... neoblíbená?" zeptala se, když scházeli ze schodů směrem k východu.
"Letité předsudky - neřešte je. Místo toho se raději snažte být tam, kde máte, a nepůsobit mi neustále srdeční zástavu," odsekl jí a Nefas bylo najednou hrozně líto, že se v něm tolik spletla.
On se snad o mě doopravdy bál, - pomyslela si.
"Děkuju," pípla, když došli k brance před vesnicí.
"Není zač. Dobrou noc," odpověděl stroze a zmizel ve tmě.
Ještě hodnou chvíli stála na místě a sledovala vzdalující se postavu. Mrtvou kytku už někdo odstranil.
Náročný den, - napadlo ji. Dneska jí podali pomocnou ruku tři lidi, od kterých by to čekala nejméně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Abigail Abigail | Web | 14. prosince 2011 v 18:48 | Reagovat

"...vyšla si na procházku a padla tady únavou?" Skvělá věta xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama