Hladová přání

5. února 2012 v 10:25 |  Všehochuť
Před několika dny, se mi podařilo uspět u jedné z důležitějších zkoušek, takže jsem se rozhodla odměnit něčím milým a nechala jsem si od Terezy Temnářky Matouškové poslat podepsaného kulíška. A s věnováním Mrkající


Podmoří je svět, který je magií přímo prosáklý. Čarodějové na Tark Itlen, kteří ji studují, ne vždycky činí nejmoudřejší rozhodnutí. Nepodařené pokusy se ztrácejí v podzemí kláštera, kde čekají, až budou znovu nalezeny. Když jim ze sklepení pomůžete, splní vám jakékoliv přání. Chtít za to budou jenom pár kapek vaší krve. Alespoň to tak tvrdí. Ve skutečnosti vás možná připraví o vše, na čem vám v životě záleželo. Co se stane, když se jim dostane do rukou holčička, která ještě věří v kouzelné skřítky a dobré víly z pohádek?

Musím přiznat, že na Hladová přání jsem byla hodně zvědavá. Jednak pro poměrně veliké množství pozitivních recenzí a také pro Temnáčin způsob vyjadřování. U jejích článků se skutečně velice dobře bavím :-) (A samozřejmě jsem se těšila na Femoriana Smějící se )
Když mi knížečka dorazila, byla jsem překvapená její velikostí. Říkala jsem si, že takového drobečka zvládnu za odpoledne a ještě večer stihnu hodit dojmy na blog. Teď jsem ráda, že jsem s tím nakonec tak nespěchala - ono se mi to mezitím stačilo usadit a rozležet :-)

Začnu tím, co se mi nelíbilo, ať to mám za sebou. V prvé řadě - měkká vazba a mrňavé písmo. (To jsou věci, které s autorkou ani s obsahem nesouvisí, ale zmínit je musím, protože mě to při čtení rušilo.) Vážně nesnáším, když mám novou a věc a během hodiny je zničená. Pokud jsem si nechtěla slova na vnitřním okraji domýšlet a skutečně si je přečíst, zákonitě jsem musela knížku ohnout. Už nikdy nebude vypadat jako nová a mě to žere. Písmo je na hraně - přesto, že nemám žádnou oční vadu, docela jsem do toho mžourala.
(Abych nevypadala, jako totální rýpal - za tohle Terezka nemůže a navíc, já se budu potýkat s naprosto totožným problémem, protože tvrdé desky jsou likvidační záležitost. Zkoušela jsem to, ale neukecala Smějící se )
Další věc, která z počátku dojem trochu kazila, bylo, že jsem se občas ztrácela v ději i v tom, kdo co říká. Byla jsem ve světě podmořanů úplný začátečník, takže mi chvilku trvalo, než jsem se zorientovala. Některé výroky bych tam osobně nedávala, ale to je spíš můj problém než autorčin. Hladová přání skutečně nejsou pro děti, protože by je zkrátka nepochopily. (Netuším, proč je tam nakladatel zařadil)
A konečně třetí věc - když už jsem si zvykla na styl, kterým je knížka napsaná, rozeznala kdo je kdo a pořádně se do kulíška začetla, tak skončil. U všech všudy, to to nemohlo mít o dvě stě stránek víc? Smějící se

Příběh se mi moc líbil. Je originálně napsaný a opravdu obdivuju, jak má autorka svůj svět do detailu propracovaný.
Skutečně jsem byla napnutá až do konce a čekala, jestli Jukata vyvázne nebo ne. (Cukrátko je parchantů král a já tiše doufala, že ho někam zavřou, aby tam tiše zhebnul Smějící se )
Konec je otevřený, tak snad se brzy dočkáme pokračování.
Tahle knížka do šedi nezapadne a já její přečtení vřele doporučuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 P. D. P. D. | Web | 5. února 2012 v 12:49 | Reagovat

mně měkké obálky nevadí. mám úchylku na obalování, všechny oblíbené knihy hned po nákupu obleču (ty, co mají blbou obálku, ještě navleču do balicáku, než dostanou obal). je pravda, že se otevírala špatně, ale zvykla jsem si. malá písmenka mi nevadí, spíše naopak... ale temnářčino podmoří mě upoutalo, příběh byl zajímavý, takže co víc si přát?

2 Colleen Colleen | Web | 5. února 2012 v 16:55 | Reagovat

Mně se to taky líbilo. Nerada bych, aby to vyznělo, jako že jsem rýpal :-)  Jen jsem si chvilku zvykala na styl, kterým je to napsané.
Měkké obálky mě točí všeobecně, ale to je můj problém :-D

3 P. D. P. D. | Web | 5. února 2012 v 20:46 | Reagovat

já jsem v tomhle asi trochu postižená, ale  mám ráda, když si k dílu musím hledat cestu - ať už pokud jde o styl, o postavy, o míchání rovin, neobjasňování detailů (ted nemyslím případy, kdy něco trčí z textu a člověk si říká, co je to za kravinu, je to nelogický a k ničemu... jen prostě mi nevadí, když si dílo i po dočtení ponechá určitou roušku tajemství)... tohle teď taky nesouvisí s hp, spíše tak nějak obecně...
a měkké obálky mi dříve vadily taky, ale  je fakt, že dříve se vyskytovaly mnohem méně než dnes, takže jsem si zvykla a dnes je u řady knih spíše preferuju. když si chci koupit něco lehkého na čtení, něco zábavného, fantasy, tak spíše sáhnu po měkké obálce - je to pohodlnější a lépe se s tím manipuluje. protože mám všechno obaleno, tak ani nedocházejí moc škody. naproti tomu když si chci koupit nějakou knihu, k níž zaujímám trošku jiný postoj, než že si ji kupuju pro své potěšení (tím neříkám, že si těhle knih vážím míň - jen prostě s bauerovou studií o halasovi nelezu do busu, takže nepotřebuju tu "pružnost"), tak spíše zvolím pevnou obálku (ne že bych měla na výběr, stejně je to vždy jen v jedné)

4 Noční skřítek Noční skřítek | Web | 9. února 2012 v 22:46 | Reagovat

Já taky nemám ráda měkké obálky, ale většinou si knížky půjčuji v knihovně a ty jsou v hrozném stavu, takže tu ani moc nevadí. Jenže teď mám doma Hladová přání a měkká vazba mi opravdu vadí, protože se mi strašně nechce tu knížku ohnout a poničit. :-D Malé písmo mi příliš nevadí, i když bych ho uvítala trochu větší. Ale, jak jsi napsala, za to Terk nemůže. :-)
Jelikož jsem teprve u třetí kapitoly, nemůžu psát, jak se mi knížka líbila/nelíbila, zatím mám ale z knihy kladné dojmy a těším se, až ji dočtu. :-)

5 Yanny Yanny | Web | 5. března 2012 v 23:23 | Reagovat

Napsala jsi to nádherně. Opravdu, výborně! Mám stejný názor na všechno, co jsi zde zmínila.. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama