Pidi narozeniny a mini ochutnávka

28. března 2012 v 20:55 |  Gjorkové - Tajemství minulosti
Tuším, že jsou to přesně čtyři měsíce, co jsem vecpala mezi blogující lid.


Co se mi za tuto relativně krátkou dobu podařilo? Tak především najít několik úžasných lidí, z různých koutů republiky, se kterými bych se za normálních okolností nikdy nepotkala. Zjistila jsem dokonce, že je mi řada z nich bližší, než valná většina "přátel", se kterými se v běžném životě stýkám. Smutné, ale pravdivé.

Podařilo se mi také dopsat první část Gjorků a upíchnout je v nakladatelství. Osobně považuji za úspěch už jen to, že jsem výjimečně něco dokončila a nenechala to rozdělané, jako většinu věcí, do kterých se pustím :-D
No a díky tomu, že datum vydání se rychle blíží, začínají se mi množit i recenze od lidiček, kterým to své novorozeňátko svěřila. Tímto bych ráda poděkovala
nejen za moc milé hodnocení, ale také za čas, který tomu věnovaly.

Další věc, kterou bych chtěla, je pozvat Vás 10. dubna od 16 hodin do knihkupectví Luxor v Praze, na akci pořádanou nakladatelstvím Krigl. Gjorkové sice jsou jen okrajovým bodem akce, ale já se tam budu taky motat, takže kdo by měl zájem, nechť dorazí
P.S. Hledejte temné kouty, tam je největší pravděpodobnost, že mě najdete :-D

Všem, kteří jste dočetli až sem, přidávám malou ochutnávku z gjorkské dvojky. (I když to tak nevypadá, neflákám se Mrkající )

...
"BAF!!"
Nefas sebou polekaně škubla a prudce se otočila. Jakmile zahlédla původce zvuku, vyjekla a poděšeně uskočila vzad, až zakopla o malý korál vyrůstající z písčitého dna. Malý tvor, který ji tak vyděsil, se dál poklidně vznášel ve vodě a se zájmem si ji prohlížel velkýma zelenýma očima. Nezdálo se, že by to na ni hodlalo v nejbližších minutách zaútočit. Naopak - po malé chvilce se to pisklavým hláskem rozřechtalo na celé kolo.
"Co se tam tak válíš, ty motovidlo?"
"Lekla jsem se," odpověděla Nefas, které až teď došlo, že tam skutečně stále leží rozpláclá, jako převrácený krab.
"To jsem chtěla."
"Kdo jsi?" Nefas konečně vstala a zaujatě si tvorečka před sebou prohlížela. - Bylo to menší než ona, téměř lidské tělo s průsvitnou žilkatou kůží, jen místo nohou, to mělo spoustu dlouhých tenkých chapadýlek, které částečně překrývala jakási poloprůhledná blána tak, že to vypadalo, jako sukýnka.
"Jsem Serafina," odpověděl tvoreček a v dětském obličeji se mu objevil úsměv, který odkryl řadu malinkých ostrých zoubečků.
"Ahoj, já jsem Nefas. Ale myslela jsem, co jsi za -" zarazila se najednou, jak hledala vhodný výraz. Říct, rasa, ji v tu chvíli nepřišlo, jako nejlepší nápad. "Ehm - co jsi zač. Já jsem třeba Gjo -"
"Já vím, kdo jsi," skočilo jí stvořeníčko do řeči. "Jsi Gjork. Naši říkají, že Gjorkové jsou zlí."
"To není pravda," hájila se Nefas a sledovala, jak se Serafina spustila ke dnu a malým prstíkem cosi vydloubává z písku. "Teda - někteří asi jsou," dodala, když si vzpomněla na Mathiase.
"Ale ty nejsi, že ne?"
"Myslím, že ne."
"To je dobře. Budeš si se mnou hrát?" zeptala se Serafina, když vytáhla prsty z písku. Držela v nich malé kroutící se cosi, a když si to náležitě prohlédla, strčila si toho polovinu do pusy a skousla. "Třeba na schovku," dodala, když to přežvýkla.
Nefas se lehce zhoupl žaludek. Přísahala by, že zaslechla křupnutí.
"Chceš taky?" zeptala se, když viděla, že Nefas místo odpovědi zkoumá zbytek jejího úlovku. "Tenhle je mrňavej, ale najdu to nějakýho macatýho."
"To je dobrý," zarazila Nefas chvatně její šmejdění po dně. Serafina škubla rameny, zakmitala chapadýlkama a znovu se vznesla.
"Tak si pojď hrát. - Já se ti schovám a ty mě budeš hledat," zahalekala nadšeně a než ji Nefas stihla zarazit, zmizela ji v tmavé vodě.
No, skvěle...
"Serafino, počkej!" zavolala do černých hlubin a vykročila směrem, kterým ta rychlá potvůrka zmizela. "Já si teď nemůžu hrát. Potřebovala bych pomoct."
Serafina jí se smíchem proletěla za zády, až Nefas opět nadskočila leknutím.
"Hele! Přestaň mě děsit," zamračila se na skotačící mládě, které zabrzdilo kousek před ní a se smíchem dělalo ve vodě kotrmelce.
"Jsi strašpytel," zachechtala se Serafina, ale přestala se točit a s nakloněnou hlavou, si Nefas zvědavě prohlížela.
"S čím chceš pomoct?"
Nefas vydechla a přestala se mračit. "Ztratila jsem se."
"Já vím," uchechtla se Serafina a připádlovala blíž. "Sleduju tě už docela dlouho. Chodíš tady pořád dokola. Tak jsem si říkala, proč to asi děláš."
"Bavíš se?" zavrčela Nefas na šklebící se medůzku.
"Jsi legrační."
Fajn, odfrkla si v duchu a unaveně si promnula kořen nosu. Přemýšlela - to dítě, ať už je to cokoliv, jí sotva poradí. Měla by odsud radši zmizet a znovu se pokusit najít cestu do vesnice.
"Když si se mnou zahraješ a najdeš mě, pomůžu ti," přerušila Serafina její myšlenky.
"Já tě ale nenajdu. Nenajdu ani cestu k nám."
"Tak na honěnou. - Zkus mě chytit!" vypískla a opět zmizela ve tmě.
"Pane bože..." vydechla Nefas a protočila oči.

...

"Serafino neblázni, nikdy tě nechytím. Jsi strašně rychlá a já neumím plavat," vzdala po chvíli beznadějný boj. Serafina vykoukla ze tmy, klesla ke dnu a rozesmála se jako blázen.
"Gjork... a neumí... plavat," hýkala mezi nádechy a bouchala pěstičkami do písku.
"No, já jsem ráda, že jsem tě pobavila," ušklíbla se Nefas, když sebou Serafina konečně přestala mlátit o zem. "Myslíš, že bys mi teď mohla říct, kudy mám jít?"
"Nemohla - musím se vrátit."
"Cože?!" vyhrkla Nefas a vykulila na ní oči. Nemohla uvěřit, že jí ta malá potvora takhle podfoukla. - Nepomohla by, ani kdyby se jí podařilo vyhrát.
"Musím se vrátit, protože jdeme pryč." Serafina se posadila na dno a se smutným výrazem vytrhávala rostlinky z písku. "A mně se nikam nechce."
"Jsi malá podvodnice," zasyčela na ni Nefas, kterou ten její výraz ani v nejmenším nedojímal.
"My jdeme pryč napořád, tak jsem si tady chtěla ještě naposledy zahrát. Zlobíš se?" sklopila Serafina uši. "Mám to tady ráda."
Nefas zavřela oči a rezignovaně vydechla. Ten její štěněčí pohled byl k nevydržení.
"Ale ne, prosim tě," zavrtěla hlavou. "A proč musíte jít pryč?"
"Protože zlo ožívá."
"Cože?" zdvihla Nefas údivem obočí. "Jaké zlo?"
"Já nevím. Slyšela jsem to říkat babičku." Serafina najednou vyskočila a drapla Nefas za hábit. "Pojď! Já vím, kdo ti pomůže."
"Ježišmarijá, kam mě to vlečeš?" snažila se protestovat, ale malá medůzka ji držela překvapivě pevně, a vůbec nedbala na to, že za ní Nefas poněkud klopýtá.
Pár minut se takhle společně potácely tmou, až se Serafina najednou zarazila na místě a konečně Nefas pustila. Ta ji nejprve zpražila nabručeným pohledem, a potom si urovnala si pochroumaný oděv a rozhlédla se. Vypadalo to tady úplně stejně, jako všechna ostatní místa, která dnes prošla, jen kousek vlevo, povlávalo ve vodě značné množství podivných chaluh, které na dálku slabě světélkovaly.
"Můžeš mi říct, proč jsi mě sem přitáhla?" hodila po Serafině vyčítavým pohledem.
"Přece jsem řekla, že vím, kdo ti pomůže," zazubila se její malá společnice a ukázala na poměrně veliký otvor v písčitém dně, kterého si Nefas při svém průzkumu vůbec nevšimla. "Půjdem k nám. Někdo tě odsud určitě vyvede. - Teda, až po tom, co ti ukážu všecky svoje hračky," dodala s poťouchlým úsměvem, vznesla se a pak se s vypísknutím spustila po hlavě rovnou do černé díry. Nefas konsternovaně zamrkala a plácla se do čela.
Tu malou raketu mi byl čert dlužen, fakt...
Nejistě popošla k otvoru a nakoukla dovnitř. Rozsvítila si rukou, ale nijak zvlášť si tím nepomohla.
Teda, že by se mi chtělo lézt dovnitř, když nevím kam to vede, tak to se mi opravdu nechce, pomyslela si a nechápavě zakroutila hlavou nad tím, jak si s ní to mrně pohrává.
"Kde seš, ty loudo?" vystrčila Serafina hlavu z díry a Nefas si opět leknutím div nesedla na zadek. Zavrčela směrem k dítěti, ale to si z ní očividně vůbec nic nedělalo a znovu s chichotáním zmizelo uvnitř.
"No, tak jo," vydechla nakonec a opatrně strčila nohy do otvoru. Když narazila zadní stranou paty o písek, vzepřela se rukama o okraje a spustila se dolů.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yanny Yanny | Web | 28. března 2012 v 21:02 | Reagovat

10.dubna ráda přijdu. :) A nemáš zač... ale nebudu se opakovat. Půjdu si přečíst další recenze. :)) Jinak - jsem překvapená, že bloguješ tak krátce. Myslela jsem, že mnohem déle. :))
Ukázku si přečtu jindy, nemám čas se dnes ani osprchovat. :D

2 P. D. P. D. | 28. března 2012 v 22:40 | Reagovat

no, já dorazím jedenáctého, já musím být vždy něco extra... :-D

3 Abigail Abigail | Web | 28. března 2012 v 23:46 | Reagovat

Kruci to je vážně k naštvání, to tu zrovna nebudu :( I když možná bych to mohla zkusit ještě zařídit... uvidím. Ale ráda bych se tam šla podívat, ovšem pokud mi nepřidělí tedy práci, chjo.
ALe moc hezká ukázka :D A ta maličká je vážně moc milá, jen bych jí nevěřila... nelíbí se mi tlamička plná zubů :D

4 Colleen Colleen | Web | 29. března 2012 v 17:27 | Reagovat

[1]:

[2]:

[3]:
Já myslím, že není nutné to hrotit. Mnohem raději vás uvidím na křtu. Tuto akci se hodlám plížit podél stěn :-D Samej cizák to tam bude, ani bych si vás neužila.
Abigail se bojí malých zubatých dětí?:-D

5 Yanny Yanny | Web | 29. března 2012 v 19:00 | Reagovat

[4]: Plížit podél stěn.. :-D :-D :-D
No, kdybys chtěla podporu, tak já se tam stejně nějak touhle dobou hodlám zdržovat, takže mě vážně nedělá problém přijít sem i na křest. :)

6 Abigail Abigail | Web | 29. března 2012 v 19:03 | Reagovat

Tak já se určitě dostavim na křest :) Tady bych to nechtěla hrotit, rodiče by mi zase řekli, že do společný pokladny nic nepřihodim... :) A nediv se mi, nikdy nevíš co čekat a hlavně, přestože je hrozně milá, rozkousla korýše... nechtěla bych :D

7 Denise Denise | Web | 31. března 2012 v 8:42 | Reagovat

Ach jo, tak ráda bych to (a tebe samozřejmě xD) viděla, ale nejsem teď vůbec v Česku... . ;-( Teďka docela lituju, že jsem neukecala otce, aby mě na prázdniny odvez do rodné kotliny... xD Ale jinak ti moc fandím (aspoň z domu xD) a máš můj obdiv - už se chystá dvojka, týjo. ;-)

8 Ells Ells | Web | 5. dubna 2012 v 10:53 | Reagovat

Hehe, stíhám. :-D Na jídlo já mám čas vždycky. A to jsem ještě na počítači a učím se. :-D Jsem blíženec a ti dokážou bez přestávky skákat od jedné věci ke druhé. Mám to v genech. ;-) Každopádně se přiznávám, že se mi ty knihy i tak hezky hromadí. :-D

9 Barunie Barunie | Web | 23. dubna 2012 v 15:10 | Reagovat

Nenasytně jsem zhltala celou ochutnávku. :D Vážně povedené!
Takže, protože mě už Yanny neskutečným způsobem navnadila, strašně ráda na křest přijdu. :) A už se těším, až jako malá holka budu k sobě novou knihu tisknout:D

10 colleen colleen | Web | 23. dubna 2012 v 21:45 | Reagovat

[9]: Hehe, děkuju :-D Je to takové nehotové a já vlastně ještě ani nevím, jestli to tam nechám... :D
Tak Yanny je zlato,to se ví :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama