Stále žiju aneb co se kolem mě děje

10. dubna 2015 v 15:26 |  Gjorkové 2
Zdravím všechny, kteří sem čas od času ještě zabloudí. Vzhledem k datu zveřejnění posledního článku máte můj upřímný obdiv.



Asi nemá smysl cokoliv vysvětlovat a vyjmenovávat důvody mojí neaktivity. Věci jsou tak jak jsou, ale na psaní jsem nezanevřela. Mám v počítači náměty na dvě knihy, ale hlavně bych ráda udělala radost těm, kteří stále čekají na pokračování Gjorků.
Na druhém díle se intenzivně pracuje. V současné době má 72 tisíc slov a do konce chybí zhruba dvě kapitoly. Času není moc, ale i tak předpokládám dopsání nejpozději do měsíce. Potom bude následovat ta příjemnější část, a to opravení všeho, co mi moje milá beta tak láskyplně omlátí o hlavu. Na to se těším.
Po všech potřebných úpravách dám hrdiny druhého dílu k ledu, kde je nechám uzrát a pustím se do dílu třetího. Ráda bych předešla podobné prodlevě, jaká nastala po vydání Tajemství minulosti, takže druhý díl vypustím až po kompletním dopsání. Otazkou zatím zůstává kudy.

Po dlouhých diskuzích, přemýšlení a pátrání se mi podařilo vyvázat Gjorky ze spárů nakladatele a někdy v říjnu by měla být kniha právně volná k revydání, o které bych dost stála. Pokud o ně bude mít někdo zájem, vyjde celá série znovu, pod jinou hlavičkou. Jestli ne, udělám z nich alespoň e-book, abych utěšila ty, co mě chtěli ukamenovat za ten povedený závěr.

Jinak co se týká Gjorků, se stále pracovním názvem "Následky", tak těsně navazují na předchozí díl, ale zcela se změní prostředí. Nefas se převážně pohybuje mezi dospělými a kupí se jí nové problémy. Kromě starých známých se tam objeví i hodně nových postav.
Posílám maličký náhled na Sargona a Viktorii ;-)



část 8. kapitoly

Jakmile se Nefas najedla, přesunula se zpátky do své ložnice. Měla radost, že tu ten gin je, zvlášť pokud dostal od Viktorie za úkol splnit jí každé přání. Když o tom ale tak přemýšlela, věcí, které by pro ni mohl udělat, zas nebylo tolik. Pominula-li fakt, že tu vůbec nechtěla být, stačilo jí ke štěstí jídlo a společnost. Novinky, po kterých toužila nejvíc, neměl. Pak si ale na něco vzpomněla.
"Sargone?" zkusila zavolat do prázdna.
Ještě to pomalu ani nedořekla a zjevil se jí za zády.
"Ano, madam?" zeptal se úslužně.
Nefas vytáhla z kapsy svůj minikufříček. Oblečení, které měla od příchodu na sobě už vykazovalo značné známky použití, a kdyby se mohla převléknout, cítila by se o dost lépe.
"Mohl bys to zvětšit do původní velikosti?"
Sargon svraštil obočí. "Obávám se, že ani v tomhle vám nepomohu - Gjorkové používají jiný druh magie než my."
"Jak to? Myslela jsem, že každý gin je tvořený kouzlem uvolněnou a přetvořenou energií svého pána. Tím pádem máš v základu stejný druh magie."
"Slečna ví," pokýval Sargon uznale hlavou. "Ale jak jste správně podotkla, v tom výkladu je slovíčko "přetvořenou". Což znamená, že ta energie, z jejíž podstaty se vám tu vznáším, se ve finální podobě změní v jiný druh magie."
"Aha."
"Pokud o to hodně stojíte, zvětšit vám to mohu," nabídl. "Ale vzhledem k rozdílnosti použitých kouzel, vám ta věc - ať je to cokoliv - v horším případě exploduje v ruce, v lepším se pouze zdeformuje."
Nefas si přitiskla kufříček na hruď. "To je dobrý. Necháme to, jak to je."
"Vlastně bych ten výsledek docela rád viděl," zamumlal si spíš pro sebe a nebezpečně si její sevřenou dlaň prohlížel. Blýskalo se mu při tom v očích. "Mohl by to být zajímavý pokus..."
"Zapomeň na to, Sargone," utnula Nefas jeho naděje a zašoupla zmenšeninu zpátky do kapsy. "Co třeba wirgamu? Tu bys mi asi taky nedokázal sehnat, co?"
Modrý mužík se chvíli tvářil trochu uraženě. Zřejmě se ho dotklo, že mu nedovolila uskutečnit ten vědecký experiment. Nakonec ale splaskl a pohodil hlavou.
"Něco se tu snad najde."
Nefas se vyklonila do chodby, aby viděla kam odvlál a překvapeně zamrkala. Sargon proletěl skrz dveře protějšího pokoje a v mžiku byl zpátky i se stříbrnou hůlkou.
Byly to ty zamčené, do kterých si včera tak hezky kopla.
"Co je tam?" zeptala se zvědavě.
"Nic pro vaše krásné oči, madam," usmál se Sargon samolibě a ukázal na hůlku, která se samovolně vznášela vedle něj. "Bude vám tahle stačit?"
"Bohatě!" rozzářila se Nefas a sáhla po ní. Byla lehoučká a krásně zdobená. Určitě to byla jedna z těch dražších, co se jich v obchodě nesměla pomalu ani dotknout.
"To je mithril? Čí je?"
"Teď už zřejmě vaše," odpověděl Sargon jako by nic.
"Tak ale... předtím někomu patřila, ne? Těžko se tu zjevila jen proto, že ji potřebuju."
"Nejsem si vědom toho, že by ta věc měla mít nějakého majitele. Kdyby ano, nemohl bych vám ji dát - ginové nekradou," nafoukl se. "Raději mi ukažte, co s tím umíte."
Nefas ji zkoumavě převracela a přejížděla palcem přes dělicí proužek. Vzhledem k tomu, jak dlouho nedržela hůlku v ruce, bude ráda, když si rozsvítí. Naposledy vlastně v jeskyni, když se pokusila tak naivně ubránit Mathiasovi.
Zatřásla hlavou, aby se zbavila nepříjemné vzpomínky. Zkusmo mávla wirgamou a zašeptala Lucis. Na špičce se okamžitě objevilo světlo. S úlevou na bílý proužek hleděla - měla trochu strach, že už všechno stihla zapomenout.
Sargon vedle ní zakmital ručkama. Pravděpodobně se mělo jednat o potlesk.
"Můžeš toho nechat, proboha?" protočila Nefas oči. Kdyby mohla, nejradši ho praští.
"Promiňte, jen jsem vás chtěl potěšit." Gin svěsil hlavu a následoval ji zpět do pokoje. "Alespoň si tu věcičku budete moct zvětšit sama," nasadil opět pozitivní tón.
"To nemůžu, protože to neumím."
"A co umíte?"
"No..." Nefas si zamyšleně povzdechla a sedla si na roh postele. "Bez hůlky mi toho jde víc. S tímhle umím něco, nebo někoho odmrštit a zapudit, hýbat věcmi, rozdělat oheň..."
"Tak to bych raději nedělal," přerušil Sargon její výčet. "To už jsme tu jednou měli... Ale to zapuzení mě zajímá," naklonil zvědavě hlavu. "Dokázala byste mě zapudit?"
"Tebe? To nevím - jsi divná existence."
"Tak to zkuste."
Nefas se rozesmála: "Tady?! Nebuď cvok. Ještě mi to tu celý spadne na hlavu."
"Nesnažte se mě urazit. Tenhle dům je pevný jako skála. Osobně jsem použil ta nejvybranější kouzla, aby se v něm dalo naprosto bezpečně pohybovat," pronesl Sargon hrdě napřímený, div že se modrou pleší nedotýkal stropu. "Ujišťuji vás, že se nikam nepropadnete, ani kdybyste tu prováděla veletoče."
"Nerada bych se tě dotkla, ale ty schody vypadají, že se sesypou, jen se na ně špatně kouknu," podívala se po něm Nefas trochu nedůvěřivě. "Krom toho, někdo mě venku uvidí nebo uslyší a mám malér."
"Vaše v důvěra v mé schopnosti mě skutečně těší," ušklíbl se gin. "Ale zpět k naší záležitosti - zvuk jsem izoloval okamžitě po příchodu, takže pokud to kouzlení nebudete doprovázet světelnými efekty, můžete být bez obav. V opačném případě tento detail vyřeším také," usmál se, spokojený sám se sebou.
"Ty vážně chceš, abych tě zapudila?" vrtěla Nefas se smíchem hlavou.
"Jsem jen zvídavý."
Nefas zamyšleně převracela wirgamu v prstech. Ten průsvitný přízrak byl neodbytný jak zimnice. Na druhou stranu, docela ráda by si to zase zkusila, a jestli dům zabezpečil, nemůže se nic stát. Navíc, když si o to sám říká, proč se trochu nepobavit...
"Tak jo," souhlasila nakonec a namířila na něj hůlku. Sargon sebou trochu cuknul dozadu a v očekávání zamrkal očkama.
"Repudio," pronesla. V tu samou chvíli gin uhnul do strany a proletěl zdí. Jakmile se vzduch v pokoji přestal teletelit, vynořil se mezi dveřmi na chodbě, jeho zubící se obličej.
"Nemůžeš mi uhýbat," rozchechtala se Nefas.
"Mám čekat, až mě trefíte?" zeptal se s upřímným údivem a vplul zpátky do ložnice. "To není moc užitečné zaklínadlo. Většina tvorů s průměrnou inteligencí se dobrovolně zapudit nenechá."
Nefas si otřela uslzené oči. "Je to spíš obranné kouzlo. Kdyby na mě něco zaútočilo, můžu ho si ho tak udržet dál od těla. A hlavně si myslím, že funguje jen na zvířata a to ty nejsi."
"Tak víte co?" nadhodil Sargon a šibalsky se zakřenil. "Vymyslete si nějaké lepší, a když mě trefíte, máte bod. Ale musíte si mě chytit," dodal a zmizel někde v útrobách domu.
Nefas se za ním se smíchem rozeběhla. "Platí! Ale nesmíš mi uskakovat do zdí!"

část 12. kapitoly

"Co je to zač?" zeptala se udiveně a několikrát na nohu došlápla. "Lektvar na bolest vypadá jinak."
"To nechceš vědět. A radši ten kotník moc nepokoušej - zraněný je pořád, jen ho necítíš," vysvětlila Viktorie. Pouklízela zbytek věcí a použitou lahvičku položila na regál u dveří. Nefas se mezitím honilo hlavou, proč to její profesor pije. Navíc v takovém množství. Jí pomohlo pár kapek, jedna lahvička by jí vystačila na celý život. Ale on nevypadal jako někdo, kdo trpěl permanentními bolestmi.
"Tak jdeš?" šťouchla do ní Viktorie. "To bylo pořád spěchu a teď tu stojíš jak vyřezaná."
Nefas se vzpamatovala a dala se do pohybu. Žena se ještě u vchodových dveří zastavila, sáhla si do kapsy a podala jí několik šedých perel.
"Vem si to radši hned."
"Díky, vrátím," usmála se Nefas a kuličky si převzala.
"To si piš," namířila na ni Viktorie ukazovák. "Každej den ti budou naskakovat úroky a až to budeš mít za milion, vezmu si tě do otroctví."
Nefas se musela rozesmát. "Já ti to ale vážně chci vrátit."
"A já chci znepříjemnit život Gellerovi, tak s sebou pohnem, ne?"

Pomalu a obezřetně procházely ztichlou vesnicí. I když ve skutečnosti byla veškerá opatrnost na Viktorii a Nefas se nechala v podstatě jen slepě vést. Jednak z Pray znala jen velmi malou část, takže vůbec netušila, kde se portál nachází, a pak její průvodkyně se tu zjevně tímhle způsobem pohybovala často a znala různé zkratky nebo nebezpečná místa, kterým se raději vyhnout. Za její zkušenosti a schopnost improvizace při shledání překážky byla Nefas vděčná nejvíc. Cestou narážely na množství potulujících se obyvatel, ale Viktorie je vždycky zaznamenala včas a bleskurychle vymyslela jinou trasu.
"Je tu živěji, než obvykle," zavrtěla hlavou, když byly znovu donuceny změnit směr.
"Stejně tě nechápu... Já tohle dělat častějc, brzo dostanu nervový tik."
"Já se jim normálně tak urputně nevyhýbám, jenom v naší části jsem opatrnější. Tady je více méně každýmu ukradený, kam si to po nocích štráduju," vysvětlila a zatáhla Nefas do další tmavé uličky. "A choď normálně," drcla do ní. "Čím víc se plížíš, tím jsi nápadnější."
Nefas se pokusila o uvolněnou chůzi. Tušila, že má pravdu, ale ať se snažila sebevíc, v takových momentech měla zkrátka krčící tendence.
"Viky?" ozvala se po chvíli. Napadlo ji, že když bude myslet na něco jiného, mohla by jí ta uvolněná chůze jít lépe, jenomže se tak dostala zpátky do laboratoře. "Na co profesor potřebuje ten lektvar?"
"Že jsem tě radši nenechala pajdat..." protočila oslovená oči.
"Tak promiň... Já jen, že mi to přijde jako docela silnej utrejch," pronesla Nefas omluvně. Svoji zvědavost ale potlačit nedokázala. "On má nějaký bolesti?"
"Ne, prodává to na černým trhu."
"To kecáš," rozesmála se. Teď už byla uvolněná tak dokonale, že se zapomněla i tišit.
Viktorie jí přikryla pusu. "Jasně... Tak se tak blbě neptej," zašeptala. "A všeobecně míň mluv. Hlavně tohle nikde neroznášej - ten lektvar nemá certifikát."
"Jako, že se nesmí pít?!" vyhrkla Nefas, zděšená co to zkonzumovala.
"Jako, že úředně neexistuje," opravila ji Viktorie. "Neřeš to, ale hlavně o tom nikde nemluv.
"Ty si teda koleduješ o malér..."
"Já vím - jestli mě s tebou někdo uvidí, Geller mě oběsí na vlastní ponožce."
To jsem sice zrovna nemyslela...
Nefas nechala myšlenku nedokončenou a nakoukla za roh, před kterým se Viktorie zastavila. Byly u cíle - nedaleko bariéry stál sloup s osvětlením a kus pod ním kamenná portálová deska. Strážný, ale rozhodně nebyl sedmdesátiletý děda s novinami, jako v Nagathanu, nýbrž statný a poměrně čile vypadající muž.
"Divný," zamračila se Viktorie. "Toho neznám."
"Zvládneš ho?" zeptala se Nefas s obavou v hlase.
"Jestli tu někde nemá kamaráda..."
Sotva to dořekla, nad hlavou se jim rozhoukala siréna. Obě dvě s sebou překvapeně cukly. Dokonce i strážník se zmateně rozhlížel.
"Co je sakra?!"
"Buď někde hoří, nebo Geller počítá děti," odpověděla Viktorie, vytáhla wirgamu a bez přemýšlení vypálila po muži omračovací kouzlo. "Běž!" strčila do Nefas, sotva dopadl na zem.
"Ale on tady takhle zůstat nemůže!"
"Já už si s ním poradím... Jdi!"
Nefas se rozeběhla, minula strážníka ležícího obličejem v písku a postavila se na znak čtyř spojených kruhů. V rychlosti vytáhla perly z kapsy a bez počítání je vhodila do kamenné misky. Zeleně zasvítily a chvíli na to ucítila od chodidel postupující brnění. Stihla se ještě na Viktorii vděčně usmát a pak už jen zavřela oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 11. dubna 2015 v 12:39 | Reagovat

Vydání pod novou hlavičkou? Jen doufám, že to nebude provázet markantní změna vzhledu. :-)
Ale jsem ráda, že se na druhém dílu pracuje a i s třetím počítá. :-)

2 Colleen Colleen | Web | 12. dubna 2015 v 8:35 | Reagovat

[1]: Tak úplně markantní snad ne, ráda bych vzhled zachovala. Ale to by také záleželo na samotném nakladatelství. Pokud nějaké bude mít zájem :-)

3 Richie Richie | 20. dubna 2015 v 6:49 | Reagovat

Super, to rád slyším, myslel jsem že už se nedočkáme :)

4 Richie Richie | 11. srpna 2015 v 6:42 | Reagovat

Tak jak to vypadá? :) Dočkáeme se na vánoce? :)

5 P. D. P. D. | 8. února 2016 v 20:40 | Reagovat

za chvilku máme výročí článku, dostaneme nový? :)

6 kathie.jones kathie.jones | 1. února 2017 v 15:46 | Reagovat

Ahoj, plánuje se vydání druhého dílu někdy v dohledné době? ;-)

7 P. D. P. D. | 7. února 2017 v 10:25 | Reagovat

prosím, prosím, smutně koukám...

8 Richie Richie | E-mail | 8. února 2017 v 13:33 | Reagovat

Nápodobně, ale bojím se, že autorka už se asi ani nechodí :-(

9 P. D. P. D. | 8. února 2017 v 20:02 | Reagovat

já jí to písnu i na fb... :-D

10 Richie Richie | 9. února 2017 v 7:17 | Reagovat

Prosím, napiš, ať aspoň sem napíše jestli ještě bude další díl a kdy zhruba nebo se máme vzdát všech nadějí :)
Díky

11 P. D. P. D. | 9. února 2017 v 20:52 | Reagovat

tak žije. bohužel produktivně je na tom se psaním asi jako já, takže tak nějak kolem důchodu... :-D  :-D

12 Richie Richie | 10. února 2017 v 12:51 | Reagovat

Škoda, takže ty dvě kapitoly nakonec nezvládla dopsat, jo? :( Pokud už vůbec nebude pokračovat v psaní, to se podělit s námi skalními fanoušky o to to už je napsáno? :-D

13 P. D. P. D. | 11. února 2017 v 18:00 | Reagovat

no, nějaké kapitoly napsané byly... vlastně toho bylo napsáno docela dost... musíme prostě doufat, že bude čas to dopsat a vypustit a do světa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama